Podle Michaela ze Sýrie Habibovy síly zmasakrovaly a zotročily obyvatele Euchaity (na řece Halys). Arménští kronikáři popisují, jak Arabové po zdecimování nemuslimských obyvatel sousedních oblastí (Sýrie, Íráku), a donucení velkého množství z nich k odpadnutí k islámu, “vstoupili do oblasti Daron [jihovýchodně od jezera Van], který zničili, a prolili potoky krve. Vymáhali poplatky a vynucovali si, aby jim byly vydávány ženy a děti”. Dvin byl dobyt roku 642 a jeho obyvatelé byli pobiti. Podle Sebea se poté “Ismaelité [Arabové] vrátili cestou, kterou přišli, odvedli si s sebou množství zajatců v počtu 35 000″. Sebeos tvrdí, že Arabové se příští rok vrátili, aby Arménii napadli znovu, a “působili ničení a zotročovali”.

Rozebrali kostel Zmrtvýchvstání do samotných základů kromě toho, co nemohlo být zničeno, a také zničili Golgotu a kostel sv. Konstantina a všechno, co obsahovaly, a také posvátné náhrobní kameny. Dokonce se pokoušeli vykopávat hroby a zničit všechny stopy jejich existence. Většinu z nich opravdu rozbili a vykopali. Také zpustošili konvent v sousedství. … Autority zabraly všechen ostatní majetek patřící k Bazilice Božího hrobu a všechno jeho zařízení a bohatství.

Gregory Palamus, měšťan ze Soluně čtrnáctého století, napsal v zajetí mezi Turky v roce 1354 tento komentář, který potvrzuje (ačkoliv ohromeně), že Turkové opravdu připisovali svá vítězství nad Byzantinci své (muslimské) lásce k Bohu: “Neboť tito bezbožní lidé, nenávidění Bohem a bezectní, se vychloubají tím, že získali to nejlepší od Římanů díky své lásce k Bohu … žijí lukem, mečem a prostopášností, nalézají zálibu v zajímání otroků, oddávají se vraždám, plenění a kořisti … a nejen že páchají tyto zločiny, dokonce - jaká zvrácenost - věří, že je Bůh schvaluje. Toto si o nich myslím teď, když jsem přesně poznal jejich způsob života”.

Člověk mohl vidět … hrozivé výjevy mučení všeho druhu; ani nezapomínali zdaňovat mrtvé; množství sirotků a vdov trpělo stejnými krutostmi; kněží a duchovní ze svatostánku byli přinuceni hanebným trestem bičováním a bitím přednést jména mrtvých a jejich rodičů; krátce, všichni obyvatelé země, zničení obrovskými daněmi poté, co zaplatili velké množství zuze [stříbrných mincí], museli také nosit olověnou pečeť kolem krku … pokud jde o nižší třídu obyvatel, ta byla vystavena různým druhům mučení: někteří trpěli bičováním, protože nebyli schopni zaplatit přemrštěnou daň; jiní byli pověšeni na šibenici, nebo byli rozdrceni v lisech; a další byli svlečeni ze svého oblečení a byli vhozeni uprostřed silné zimy do jezera; a na jeho břehu se rozestoupili vojáci, kteří jim bránili vystoupit na břeh, a přinutili je uboze zemřít.

Mušrikůn [nevěřící] z dar al-harb (oblasti války) jsou dvojího druhu: Za prvé ti, kterých již dosáhla výzva islámu, ale oni jí odmítli a povstali ve zbrani. Emír armády má možnost bojovat proti nim … takovým způsobem, který považuje za nejprospěšnější pro muslimy a za nejškodlivější pro nevěřící. … Za druhé ti, které výzva islámu nedosáhla, ačkoliv takových lidí je dnes málo, protože Alláh přinesl výzvu prostřednictvím svého posla … je zakázáno … začínat proti nim útok před tím, než jim bylo vysvětleno pozvání k islámu, a byli informováni o zázracích proroka a byly jim vyjasněny důkazy, aby byli povzbuzeni k jeho přijetí; pokud i potom odmítnout přijmout islám, je proti nim vedena válka, a zachází se s nimi jako s těmi, kterých již výzva dosáhla.

Mohamed schválil rozsudek prohlášením, že Sadův soud byl soudem božím proneseným z místa nad sedmi nebi. Šest až devět stovek mužů z kmene bylo tedy na Mohamedův příkaz odvedeno na medínské tržiště. Byly vykopány příkopy a muži byli setnuti. Mladíci, kteří ještě nedosáhli puberty, byli ušetřeni. Ženy a děti byly prodány do otroctví, a mnoho z nich bylo také rozdáno jako dary pro Mohamedovy společníky. Podle Mohamedova životopisce Ibn Isháka si Mohamed vybral jednu z kurajzovských žen (Rahjanu) pro sebe. Majetek Kurajzů a další jejich vlastnictví (včetně zbraní) byl rozdělen jako kořist mezi muslimy. Následující detaily jsou zaznamenány v muslimských zdrojích konzistentně: soudce (Sad Muadh) byl vybrán samotným Mohamedem; Mohamed osobně dohlížel na kruté popravy; Mohamed si vzal za manželku ženu (Rahjanu), která byla předtím manželkou zabitého příslušníka kmene Kurajzů; muslimové získali díky masakru značný majetek (t.j. majetek, příjmy z prodeje zotročených); kmen Kurajzů byl vyhlazen.

V muslimské společnosti je svatá válka náboženskou povinností, a to kvůli univerzalismu muslimské misie, a povinnosti konvertovat každého k islámu, buďto přesvědčováním, nebo silou. … Jiné náboženské skupiny nemají univerzalistické poslání, a svatá válka jim nebyla uložena jako náboženská povinnost, kromě obrany. … Islám má povinnost získat vládu nad jinými národy.

Muslimští myslitelé staví své pochopení moderní historie na spiknutí Západu proti islámu. Například Muhammad al-Ghazálí, přední soudobý egyptský muslimský myslitel, napsal, “existuje konspirace proti islámu … ze strany západního sekularismu, protože tvrdí, že islám je nebezpečné náboženství”. Chomejní jde ještě dále a vysvětluje, “V zájmu Židů, Ameriky a Izraele musíme být uvězněni a zabiti, musíme být obětováni zlým záměrům cizinců”. Podle takového muslimského myšlení učinil islám muslimy velkými, kulturně, vojensky a ekonomicky, ale kvůli vnějším vlivům a spiknutí Židů a imperialistů, byli muslimové odlákáni od koránu, šaríe, muslimského způsobu života, a proto přišli o své kotviště. Chomejní viděl v tom, že perský šáh přiznal ženám volební právo, “pokus o zkažení našich čistých žen”, a spiknutí proti islámu, “pravděpodobně připravené špehy Židů a sionistů”, kteří chtějí zničit “nezávislost státu a ekonomiky”. Rushdieho román Satanské verše považoval za smrtelnou hrozbu islámu.

A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.