původní článek v angličtině: How Islam failed Muslims

Ohmyrus

Jak je možné, že lidé Knihy (křesťané a židé) a některé modloslužebnické národy předstihly muslimský svět?

Pákistánský prezident Perves Musharaf nedávno řekl, že muslimové jsou nejvíce negramotní, nemocní a nejchudší lidé v dnešním světě. Má pravdu a můžu dodat, že velmi málo muslimských zemí, včetně té jeho, jsou demokracie.

Muslimové byli kdysi nejmocnější, nejbohatší a nejrozvinutější lidé na celém světě. Vznikly z nich čtyři velká impéria – říše Ummajovců, Abbásů, Mogulů a Osmanská říše.

Jejich úpadek můžeme datovat někdy kolem roku 1700, kdy Západ předstihl Osmanskou říši, poslední velké muslimské impérium.

Tento úpadek a také současné zklamání samotných muslimů způsobilo mnoho příčin, mimo jiné invaze Mongolů, křížové výpravy, západní imperialismus a Izrael, věčný obětní beránek. Představa, jak tuto situaci zvrátit, je v muslimském světě taková, že chudoba je zapříčiněna odklonem muslimů od Boha. Lékem je tedy stát se více islámskými.

Dle mého názoru je ten nejdůležitější důvod muslimského selhání samotný islám.

Islám je „úplným způsobem života“, jak muslimové s oblibou říkají. Islám vám říká, jak trestat kriminálníky, kolik manželek můžete mít a dokonce která ruka je určená pro obsluhu na toaletě. Žádné jiné náboženství není tak detailní v tom, co můžete a nesmíte dělat.

Ale pravidla určující tento úplný způsob života byla vytvořena pro středověké pouštní společenství ze 7. století. Některé z těchto pravidel už ve 21. století nelze používat.

Nechte mě uvést čtyři důvody, proč islám brzdí rozvoj. Ale nejprve chci říct, že mi nejde o vytváření hodnotících soudů o tom, co je správné a co špatné. Věřím, že náboženské ideje mohou mít dopad na ekonomický růst a usiluji pouze o zhodnocení vlivu islámu na ekonomiku a společnost.

V Koránu je ukotveno právo šaría a to ztěžuje oddělit mešitu od státu. Dobrý muslim touží následovat Muhammadovo učení v plné míře a to znamená, že musí toužit po životě v islámském státě, kde je uplatňováno právo šaría.

Takže v každé muslimské zemi existuje skupina lidí, která si přeje žít v islámském státě. Pákistán to zkusil, když byl prezidentem Zijául Hak. Ekonomika byla tímto pokusem zruinována.

Doposud došlo ke čtyřem dalším pokusům o islámský stát – v Saudské Arábii, Íránu, Súdánu a později v Afghánistánu pod Talibanem. Žádný z nich nepřivedl národ k udržitelné industrializaci, v Saudské Arábii a Íránu však měli petrodolary, kterými zakryli své selhání.

A pro zhoršení celé záležitosti, z muslimů, kteří touží po islámském státě, je část připravena použít násilí, aby toho dosáhla. Jejich uvažování je zhruba následující.

Boží zákony jsou vyšší než lidské. To zní rozumně, že? Demokracie je vytvořena člověkem. A proto islámský stát, který je ovládaný podle Božích zákonů, je nadřazený demokracii. Ve skutečnosti je demokracie druhem modloslužebnictví, kde umísťujete člověka nad Alláha.

Toto odmítání demokracie nejenže zabraňuje jejímu ustavení v mnoha (naštěstí ne všech) muslimských zemí, ale někteří muslimové se cítí zcela oprávněni používat násilí za účelem vytvoření islámského státu. Nevidí potřebu nechat rozhodnout volební urnu, protože Bůh je nad každou demokracií vytvořenou lidmi.

To je způsobeno samotnou povahou islámu, neboť jeho zakladatel, prorok Muhammad, byl také vojenským vůdcem. Takže pro militantní muslimy je pokus Al Káidy vytvořit násilím islámský stát v jihovýchodní Asii pouze tím samým, co za svého života dělal prorok Muhammad. Jeho slova násilí, možná vyřčená ve víru války, jsou teď navždy zaznamenaná v Koránu a hadíthech jako svaté Písmo. Nechte mě uvést pár příkladů.

Súra 8:39: Bojujte tedy proti nim, aby už nebylo pokušení k odpadlictví a aby všechno náboženství bylo jen Boží. Jestliže však přestanou, pak Bůh jasně vidí vše, co dělají.

Súra 8:12: A hle, Pán tvůj vnukl andělům: „Jsem s vámi, podpořte tedy ty, kdož uvěřili! Já vrhnu do srdcí těch, kdož nevěří, hrůzu a vy bijte je po šíjích a bijte je po všech prstech!“

Súra 9:39: Jestliže nevytáhnete do boje, Bůh vás potrestá trestem bolestným, vystřídá vás národem jiným a nebudete Mu moci v ničem uškodit, neboť Bůh je věru mocný nad každou věcí.

Nemýlím-li se, tohle nebo něco velmi podobného řekl Usáma bin Ládin v tom nechvalně proslulém videu, které na CNN a BBC po 11. září mnohokrát pouštěli.

Přestože většina muslimů jsou mírumilovní lidé, kteří vykládají Korán v nenásilném stylu, podobné verše vytvářejí potenciál, aby nějaká menšina ospravedlnila použití násilí za účelem nastolení islámského státu. Po staletí muslimové vyhlašovali nepřátelům islámu džihád (svatou válku).

Pokud zemřou v džihádu, pak je jim odměnou ráj plný ovocných stromů a milující společností početných hurisek (nebeských panen) s jejich „plnými ňadry“. Je to něco podobného jako starověká víra Vikingů ve Valhalu, kam jdou stateční bojovníci, kteří zemřou v bitvě. V žádném jiném velkém náboženství, které je dnes praktikováno, tato představa neexistuje.

A ačkoliv jsou takoví lidé menšinou, jejich přítomnost destabilizuje zemi a zastrašuje západní a japonské investory. Která země myslíte, že je pro amerického investora více atraktivní, Indie nebo Pákistán? Myslím, že to nelze srovnat. Proč jít do Pákistánu, kde jsou lidé, kteří vás chtějí zabít? Někteří z těchto bojovníků si myslí, že zabití nevěřícího Američana nebo žida jim zajistí vstup do ráje.

Tato přítomnost násilných lidí nejen, že odrazuje investory, ale také znemožňuje zavedení fungující demokracie.

Druhý důvodem, proč islám zklamal muslimy, je utlačování žen. Ženy jsou považovány za podřazené mužům a v hadíthech jsou popisovány jako duševně méněcenné. Proto je u islámského soudu jeden mužský svědek roven dvěma ženským. Podívejte se na súru ze svatého Koránu, která schvaluje bití žen:

Súra 4:34: „Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými, a proto, že muži dávají z majetků svých (ženám). A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte a vykažte jim místa na spaní a bijte je! Jestliže vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody! A Bůh věru je vznešený, veliký.“

Jaký je ekonomický důsledek tohoto přístupu k ženám? Protože jsou považovány za méněcenné, dochází k diskriminaci u pracovních míst. Protože ženy jsou v zaměstnání diskriminovány, rodiče dávají vzdělávání svých dcer nižší prioritu.

Pokud pojedete na Střední východ, poznáte, že na pracovních místech dominují muži. Od žen se očekává, že budou hospodyněmi.

Averroes (1126-1198) věřil, že mnoho chudoby a nouze v jeho době bylo způsobeno skutečností, že ženy byly „drženy jako domácí zvířata nebo pokojové rostliny za účelem ukojení, místo toho, aby byly zapojeny do vytváření a zachovávání materiálního a intelektuálního bohatství.“

Ženy, které zůstávají doma, mají sklon mít víc dětí. Mají sklon vidět je jako své zabezpečení na stáří. A proto je ve většině islámského světa vysoká porodnost. Vysoká porodnost znamená, že se chudoba sama zvětšuje, protože je méně prostředků, jak všechny vzdělávat. A proto se radí chudým zemím třetího světa, aby podporovaly rodičovské plánování.

HDP v Saudské Arábii ve srovnání se stavem před 20ti lety poklesl, protože její populace vzrostla, ale ropné příjmy nikoliv. Neuspěli v rozvoji výroby v exportním průmyslu, tak jak se to podařilo národům ve východní Asii.

Ve výsledku se Saudská Arábie vlastně stává chudší – ačkoli je stále bohatou. Utlačování žen tedy nejenom zbavuje národ poloviny pracovní síly, ale také zvyšuje porodnost a z toho důvodu jej činí chudším.

Na druhou stranu, Mustafa Kemal Atatürk, zakladatel moderního Turecka, emancipoval turecké ženy. Zakázal polygamii, roušky a trval na tom, aby ženy byly stejně vzdělávány stejně jako muži. Dal jim volební právo a umožnil, aby mohly být voleny do parlamentu. Dnes jsou Turci nejrozvinutějšími muslimy, v důsledku Atatürkových reforem, z nichž jednou byla emancipace žen.

Třetí učení islámu, které bránilo rozvoji, byla prohibice lichvy – půjčování peněz na úrok. To pomohlo Západu předstihnout Osmanské Turky, protože Zápaďané (původně také se zákazem lichvy) rozvinuli dříve bankovnictví.

Banky podporují spoření peněz, které jsou tak pohromadě a mohou být půjčeny podnikatelům. Úspory tak mohou být zainvestovány do akciových společností nebo obchodního podnikání. Společnosti mohou být větší a s větším kapitálem úspěšnější. Úspory a investice dohromady s burzovním trhem podněcují ekonomický růst. Londýn, Ženeva, Amsterdam, Milán, Benátky byly v dobách renesance velkými finančními centry.

Věřím, že se muslimové opozdili při rozvoji bankovního/finančního trhu kvůli zákazu lichvy. Naštěstí dnes většina muslimů ignoruje tyto dávné zákazy, půjčují si peníze a také je vkládají do bank a používají kreditní karty. A pro ty pobožné existují islámské banky. Takže tohle už není problém, avšak Západ měl výhodnější start ekonomického rozvoje.

V islámských bankách nedochází k účtování úroků, to je zakázáno. Ale mohou se připisovat výnosy. Řekl bych, že vcelku není žádný rozdíl mezi islámským a konvenčním bankovnictvím.

Velmi často bývají tyto „výnosy“ pevné a zaručené. To znamená, že výnosy jsou ve skutečnosti „úroky“. Teoreticky vzato se předpokládá, že se islámské banky podílí na výnosech z projektů, do kterých půjčují. Pokud to jsou opravdové výnosy, měli by vydělávat víc, když to jde dobře, a ztrácet peníze, když se nedaří.

To je těžké zajistit, pokud je projekt slibný, zákazníci se nechtějí o zisk dělit. Dávají přednost placení stálé sumy za peníze, které jim banka půjčila. A když vypadá projekt nebezpečně, tak se chce banka pojistit a bude žádat pevný zaručený výnos za své peníze.

Tohle vše má za cíl ukázat, že je obtížné operovat v moderním světě obchodu bez lichvy. Islámské bankovnictví je tak cvičením v sebeklamu.

Čtvrtý důvod je ten, že islám utlačuje vědu. Aby věda vzkvétala, musí existovat velká tolerance k novým myšlenkám, která v islámském světě velmi chybí. Ideje (vědecké i filosofické) je třeba volně diskutovat tak, aby ty dobré byly přijaty a ty špatné vyřazeny. Islám není jediným náboženstvím potlačujícím vědu. Jen se podívejte, co se stalo Galileovi, když řekl, že se Země otáčí kolem Slunce. Ale v křesťanském světě nakonec racionalita zvítězila.

K tomu mohlo dojít na Západě, protože tam je jasně oddělena církev od státu. Toto rozdělení bylo možné díky slavným slovům Krista:

„Císaři dejte, co je císařovo. Bohu dejte, co je Boha.“

Toto rozdělení nebylo vždy dokonalé, ale v principu se odvíjelo od středověku jako zlatá nit až do dneška. Prakticky to znamenalo, že ani středověcí papeži a králové nebyli tak mocní jako kalifové, kteří vládli silou světskou i duchovní. Pro kalifa znamenal jakýkoliv protest proti náboženským dogmatům protest proti jeho právu vládnout. Jakákoliv námitky proti kalifovu právu vládnout je výzvou Bohu, protože dle definice byl kalif následníkem proroka Muhammada.

Ovšem muslimský svět vytvořil také hodně známých básníků, filosofů a vědců – Al-Fárábího, ar-Rázího (slavného fyzika), Avicennu, Averroese aj. Po dobytí velkých částí Byzantské a Perské říše v 7. století se Arabové dostali do kontaktu s vyspělejší civilizací – s křesťany, zoroastriány a hinduisty. Byli dychtiví učit se a získávat vědomosti.

Do arabštiny byly překládány knihy a kalifové byli šťastní a zaměstnávali ne-muslimy, obzvláště lidi Knihy, aby jim sloužili. Řecká věda a filosofie se vyučovala na školách a existovalo spojení islámských idejí a řecké racionality. To nevyhnutelně vedlo ke střetu s konzervativními náboženskými učenci.

Tito učenci věřili, že všechno poznání přišlo z Božího zjevení a filosofické a vědecké zkoumání nakonec povede k nevíře. Vědci a filosofové, i když neodmítali (alespoň ne veřejně) islám, věřili, že pravda může být odvozena také od lidského rozumu. Ten může být přirovnán k Božímu zjevení.

Mutazila patřila k této racionální škole, která měla důvěru v lidské myšlení. Zpočátku si užívali ochrany kalifů a perzekuovali ty, jež s nimi nesouhlasili. Ale později pozbyli přízně. Teolog Al-Ašarí, který podřizoval rozum zjevení, uštědřil myslitelům Mutazily smrtelnou ránu.

Asi o dvě století později al- Ghazzálí ukončil vliv řecké racionality v islámském myšlení. Napsal: „Pramenem jejich nevěry bylo to, že naslouchali odporným jménům jako Sokrates, Hippokrates, Platón nebo Aristoteles.“

Oponoval duchu svobodného zkoumání tím, že tvrdil, že některé přírodní vědy odporovaly náboženství. Vedl muslimy zpět k nekritickým doslovným interpretacím Koránu. Tradicionalisté nakonec vyhráli. Věda prohrála.

Mělo by být zmíněno, že většina vědců, básníků a filosofů v islámském zlatém věku (v době abbásovského kalifátu) byli židé, křesťané nebo muslimové podezíraní z odpadlictví a rouhání. Mnohým hrozilo mučení nebo dokonce smrt. Takže pokud věda v tomto zlatém věku vzkvétala, bylo to navzdory islámu, nikoliv díky jemu.

V křesťanském světě věda dosáhla konečného vítězství, protože papež nebyl, díky oddělení církve od státu, tak mocný jako kalifové. V islámu, kde toto oddělení mešity a státu není, pokrokové síly řecké racionality nemohly převážit a byly nakonec potlačeny.

Tohle je většina důvodů, proč islám zdržel pokrok muslimů. Nicméně, zdá se, že se v muslimském světě rozšiřuje názor, že cesta k blahobytu leží ve větší islamizaci. Když se stanou více zbožnými, doufají, že získají přízeň Boha a budou jim navrácena jejich dřívější sláva.

To je jako lékař předepisující kouření k vyléčení rakoviny plic. Pro rekapitulaci, islám utlačuje vědu, ženy a dnes v menším měřítku bankovní průmysl. To vše má negativní dopad na ekonomický růst. Nadto, jeho dogma džihádu a sklon k násilí z něj činí kamenitou půdu pro růst demokracie. Dovolte mi skončit citátem Atatürka:

„Zla jež oslabily sílu národa, byla všechna vytvořena ve jménu náboženství.“

Publikováno 01. 10. 2006 v 10:27 hodin v kategorii Reformace islámu. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0 kanálu. Můžete zanechat komentář nebo poslat trackback z vašich stránek.