původní článek v angličtině: Prince Charles: The Constantine of Islam?

Ali Sina

Když se císař Konstantinus ujal vlády, jenom 5% Západořímské říše vyznávalo křesťanství. K moci přišel ve svých 24 letech a pokřtít se nechal, až když mu bylo okolo padesáti a ležel na smrtelné posteli. V podstatě své lidi nenutil konvertovat, ale postupně zaváděl křesťanství a měnil zákony tak, aby pohanské zvyky vymizely.

Zvýšil daně pro pohany, zatímco kostely a křesťanské kněze od nich osvobodil. Rozděloval půdu a stavěl mnoho křesťanských kostelů. Křesťanským biskupům dal soudní pravomoc – proti nim nebyla možnost odvolání. Krutými tresty za cizoložství, konkubinát nebo prostituci vymezil zásady mravného chování. Za jiné zločiny byly člověku vydloubnuty oči nebo zlomeny nohy. V souladu s učením sv. Pavla, aby otroci „poslouchali své pozemské pány s uctivou pokorou a z upřímného přesvědčení “ [Efezským 6:5] vydal zákon, který otrokářům dovoloval ubít svého otroka k smrti. Kojenci narození otrokům mohli být prodáváni a ti, kteří byli chyceni když se snažili najít útočiště u „barbarů“, měli být zbaveni chodidla. Veřejně pracující otroci, kteří byli chyceni při pokusu utéci z města, byli zmláceni. Otroci, kteří hledali útočiště v křesťanském kostele, byli se souhlasem biskupů navráceni zpět ke svým pánům.

Konstantinus nezrušil demokracii, ale zaváděl takovou politiku, která činila senát bezmocným. Města i nadále volila své představitele, ovšem pod jeho mocí jednotlivé samosprávy upadaly. Zavedl nechvalně známou tajnou policii.

Tyto změny probíhaly postupně. Destabilizovaly demokratický systém a zahájily éru despotismu, který po více než jedno tisíciletí zahalil Evropu do tmy. Církev získala státní granty pro stavění sirotčinců, nemocnic, hostinců pro pocestné, založila první domovy důchodců, což jen přispívalo k posílení popularity a prestiže křesťanství. Konstantinus byl lehkověrný a kněží toho využívali k dosažení svých cílů. ¹

Stává se princ Charles v Anglii islámským Konstantinem?

Princ Charles přijel do USA na osmidenní návštěvu. Jeho misí bylo přesvědčit George Bushe a Američany o „hodnotnosti islámu“. Vyjádřil osobní znepokojení nad americkou „konfrontační“ politikou k islámským zemím a její neschopností docenit „přednosti islámu“. Domnívá se, že jsou k tomuto náboženství příliš netolerantní.

Co stojí za tímto zájmem o islám? Proč by měl zrovna princ z Walesu dělat velvyslance tohoto arabského náboženství?

Roku 1997 v Middle East Quarterly ve článku nazvaném „Princ Charles z Arábie“ vznesli Ronni L. Gordon a David M. Stillman podezření, že britský princ Charles mohl tajně konvertovat na islám.

S tímto tvrzením nevystoupil nikdo menší než velký kyperský muftí: „Věděli jste, že princ Charles konvertoval na islám? Ano, jistě. On je muslim. Nemohu vám povědět víc. Ale stalo se to v Turecku. Konvertoval, ano je to tak. Až se vrátíte, tak si ověřte, jak často jezdí do Turecka. Zjistíte, že váš budoucí král je muslim.“

Princ se k tomu nijak nevyjádřil. Nicméně různá překvapení u něj nejsou ničím novým. Nepřekvapil nás všechny svým přiznáním k nevěře, když byl ještě ženatý s princeznou Dianou?

Charles vyslovil několik silně znepokojujících veřejných prohlášení, v nichž vyzdvihuje islám jako „řešení duchovních a kulturních neduhů Británie a Západu“. Když ajatolláh Chomejní vydal fatwu proti Salmanu Rushdiemu za hanobení Muhammada v jeho knize Satanské verše, Charles – místo aby bránil Rushdieho právo na svobodu slova – na tento rozsudek smrti reagoval poukázáním na pozitivní stránky, které islám nabízí duchovně prázdným životům jeho krajanů.

Jeho pohled na islámský terorismus je stejný, jako u obhájců islámu. Je si jistý, že extrémisté islám zneužili. 27. září roku 1993 v Sheldonian Theatre v Oxfordu, kde je vicepatronem Centra pro islámské studie, princ Charles na adresu islámu pronesl:

„Považováním krajností za normu bylo naše vnímání islámu hrubě zkresleno…Lidé v této zemi například často argumentují tím, že islámské právo šaría je kruté, barbarské a protiprávní. Zejména naše noviny si libují v šíření takovýchto nesmyslných předsudků. Pravda je samozřejmě jiná a vždy složitější. Můj názor je, že extrémy jako usekávání rukou jsou zřídkakdy praktikovány. Vedoucí princip a duch islámského práva, které čerpá přímo z Koránu, by mělo být o rovnosti a soucitu“.

Toto jsou slova obhájců islámu. Jsou samozřejmě absurdní. Korán volá po sekání rukou zlodějům (5:38) a těm, kdo vedou válku proti Alláhovi a jeho Poslu (5:33), tj. těm, kdo kritizují islám. Jestliže muslimové zřídkakdy praktikují toto právo, je to jejich vlastní zásluhou. Ukazuje to, že jsou více humánní, než jejich prorok. Ale Charles brání ISLÁM. Prohlašuje, že vedoucí princip a duch islámského práva vychází přímo z Koránu. Sekání rukou je přímo z Koránu. Jakého ducha Koránu zde Charles obhajuje, když zametá pod koberec jeho jasná nařízení? Která část Koránu učí o rovnosti a soucitu? Nikdo od králů nečeká, že budou intelektuály, ale neměli by být alespoň inteligentní?

Charles došel až tak daleko, že navrhl, aby si evropské ženy uvědomily leckdy záviděníhodnou situaci jejich muslimských sester. Řekl:

„Islámské země jako Turecko, Egypt nebo Sýrie daly ženám volební právo stejně brzy, jako ho svým ženám dala Evropa – a mnohem dříve než Švýcarsko! V těchto zemích se ženy dlouhodobě těší rovné mzdě a ve své společnosti hrají plnohodnotnou pracovní roli.“

Toto je typická islámská propaganda. Muslimové velice rádi porovnávají to nejhoršího ze Západu s tím nejlepším z islámu a dokonce si připisují zásluhy toho, co je anti-islámské. Jestliže tyto země v určitém období nedbaly na islám, navzdory němuž adoptovaly sekulární práva a daly ženám určitá uznání, proč bychom měli tyto zásluhy připisovat islámu? Není toto nelogický omyl? Cožpak si princ Charles nepřečetl dějiny těchto zemí, když neví, že ženských práv zde bylo dosaženo, protože sekularisté porazili islamisty? Cožpak neví, že v roce 1920 Francouzi porazili syrského krále Faysala, a že to byli oni, kdo dali ženám volební právo? Cožpak neví, že ženská emancipace v Egyptě proběhla díky sekulární reformě jménem egyptský liberální experiment (1924-1936), který napodoboval evropský styl vládnutí? Musím mu říkat, že turecké Atatürkovy reformy nebyly islámské? Jak může islám dávat volební právo ženám, když nezná demokracii? Všechny tyto reformy selhaly a všechny tyto země jsou nyní úkrytem pro teroristy. Islám nedokáže přijmout modernizaci. Jak může budoucí král Anglie něco komentovat a být přitom tak neinformovaný?

Tato budoucí hlava anglikánské církve – ostře kritizující západní civilizaci a považující křesťanství za nedostatečné ve věci duchovní obnovy – prohlásila, že „v západní civilizaci přibývá hrabivosti a vykořisťování, navzdory její odpovědnosti k životnímu prostředí“. Raději pochválil „islámské obrození“ z osmdesátých let 20. století a vylíčil islám jako spásu pro Británii:

„Islám nás může naučit cestu pochopení a soužití ve světě, čehož se křesťanství po jeho prohře nedostává. V podstatě islámu tkví jeho uchování celistvého pohledu na svět. Stejně jako budhismus a hinduismus, islám odmítá oddělení člověka od přírody, víry od vědy, duše od hmoty a zastává metafyzický a jednotný názor na nás samotné a na svět okolo nás…Ale Západ s příchodem Kopernika, Descarta a vědecké revoluce postupně ztratil tuto ucelenou vizi světa. Celková přírodní filozofie už nadále není součástí naší každodenní víry.“

Je znepokojivě jasné, jak je Charles přezíravý k osvětě ovšem nostalgický k tmářství. Svůj projev zakončil tvrzením, že „v tomto systému víry pro nás existují věci k ponaučení, které k vlastnímu nebezpečí ignorujeme“.

Jako co? Co přesně muslimové mají, že kdyby to Britové ignorovali, představovalo by to pro ně riziko? Mluví princ o kamenování, sekání rukou, stínání hlav, veřejném bití, mnohoženství, diktátorství, misogynii, svatbách mladých dívek, vraždách ze cti, patriarchátu, zneužívání lidských práv a o dalších nemocech, které jsou vycházejí přímo z Koránu? V čem je islám lepší než západní kultura? Krom toho, že islám s lidmi nakládá jako se zvířaty a trestá je za nezávislé myšlení, v čem spočívá jeho sjednocení člověka s přírodou?

Je-li Charles tolik znepokojen poklesem morálky v Anglii, neměl by jako „obránce Víry“ a hlava anglikánské církve oživovat morální hodnoty křesťanství a sám jít lepším osobním příkladem? Nezakazuje křesťanství cizoložství? [Matouš 5:29] Není pravda, že by křesťanství nemělo morální a rodinné hodnoty. Pokud většina křesťanů opustila tyto hodnoty, není na vině křesťanství. Proč Britové, nebo kdokoli jiný, potřebují přijmout tak barbarský kult jako je islám, aby se stali morálními, když všechno, co by měli dělat je praktikovat své vlastní náboženství? Je bláznovství věřit, že tráva na druhé straně plotu je vždy zelenější a že cizí je vždy lepší než vlastní.

Stát se morálním je osobní boj. Ať už jsi muslim, křesťan nebo ateista, jsi to TY sám, kdo musí usilovat o morálnost. Náboženství ti nedá kouzelnou pilulku. Jestliže je morálnost to, po čem toužíš, proč se nestaneš lepším křesťanem, abys byl víc morální? Je křesťanství proti moralitě? Odděluje snad Člověka od Přírody? Proč by měl někdo přijmout temnou víru jako islám, která se podobá kultu teroru, aby se stal více morálním nebo objevil svou jednotu s přírodou? Jediná věc, kterou si islám drží, je STRACH. Islám straší své věřící obrazem strašlivého pekla. Skutečně potřebujeme tuto hůl, abychom dělali věci správně a byli morálními?

Princ z Walesu neví o islámu nic. Ignoruje krvavou historii tohoto kultu, jeho násilnost, misogynii, netoleranci, nenávist k vědě, jeho nepřátelství k intelektuálům, opovržení ke krásnému umění, neslučitelnost s demokracií ani neví nic o nechutné povaze jeho zakladatele.

Je zřejmé, že Charles nesouhlasí s drakonickými zákony islámu. Je ujištěn, že většina islámských zemí nepraktikuje právo šaría ani neseká zlodějům ruce, jak je předepsáno v Koránu. Věří v „reformovaný islám“. Mimo to, že reformovaný islám je jenom chiméra, lež vytvořená pro oklamání Západu, která znamená pouze „méně islámu“, otázkou, jež prosí o odpověď je: proč odsuzovat křesťanství, které již bylo reformováno, a podporovat cizí systém víry, který nemůže být reformován a ve své čisté podobě je tak nehumánní, že by to ani princ nestrávil?

Je princ unaven demokracií? Závidí snad tajně islámu jeho systém vládnutí, kde mají vládci absolutní moc a mohou dokonce nařizovat moralitu svým poddaným? Nebo je úplně dezinformovaný? Kde Charles bere tyto chybné představy o islámu?

Gordon a Stillman odhalují, že si Charles zřídil skupinu dvanácti „moudrých mužů“ (ve skutečnosti jedenáct mužů a jedna žena), aby se s nimi radil o islámské víře a kultuře. Skupina se měla sejít v tajnosti. Samozřejmě neexistuje žádná podobná skupina, která by korunního prince informovala i o ostatních vírách praktikovaných v jeho budoucím království. Stal se Charles kořistí islámu a praktikuje nyní kitman (někdo, kdo skrývá své vyznání)?

Novinky přicházející z královského dvora jsou znepokojující. Gordon a Stillman říkají, že Charles již podnikl určité kroky, aby islámu udělil zvláštní status: „Mezi mnoha tituly uloženými britskému vladaři je titul „ochránce víry“ narážkou na fakt, že monarcha nevede pouze vládu, ale i anglikánskou církev. V tomto titulu má ovšem princ značné rezervy. V červnu roku 1994 v televizním dokumentu pronesl, že preferuje být nazýván „ochráncem veškeré víry“ spíše než „ochránce jedné víry“, což vedlo k domýšleným spekulacím, zda nezamýšlí zrušení anglikánské církve“.

Vypadá to, že tato rada „moudrých mužů“ má již pro budoucího anglického krále připravený plán pro islamizaci země. Ve své řeči 13. prosince 1996 na zasedání ministerstva zahraničních věcí ve Wilton Parku v Sussexu ohledně role islámu ve Spojeném království, Charles vyzval islámskou pedagogiku a filozofii, aby pomohla mladým Britům k nalezení „zdravějšího pohledu na svět“. Chválil islámskou kulturu v její tradiční formě za to, že se snaží uchránit „ucelený duchovní pohled na svět způsobem, který se na Západě za poslední generace neobjevil“ a pokračoval:

„Je toho mnoho, čemu se můžeme z pohledu islám na svět přiučit. V islámu je mnoho způsobů jak budovat vzájemné porozumění a docenění. Například bychom mohli začít tím, že budeme na britských školách mít více muslimských učitelů nebo bychom mohli podpořit výměny učitelů. Všichni na světě se chtějí učit anglicky. Naopak na Západě se potřebujeme učit od islámských učitelů jak poznávat svým srdcem, stejně jako svou hlavou.“

Podle prince je tedy angličtina vše, co se muslimové potřebují učit od Západu, přičemž „duchovně zkrachovalí“ Zápaďané zoufale potřebují poznávat islámské hodnoty a filozofii.

Jakou filozofii? Jaké hodnoty? Řekněte mi, co má islám oproti křesťanství navíc a já vám řeknu milión věcí, co má západní kultura a islám postrádá. To první a nejdůležitější je svoboda myšlení a úcta k lidské důstojnosti. Na Západě jsou lidé lidmi. V islámů jsou lidé otroci a jejich myšlení, stejně jako u zvířat, neznamená nic. Kdyby se odvážili vyjádřit své myšlenky v nesouladu s islámem, budou popraveni.

Proč – stejně jako muslimové – srovnáváte nevěřící dekadentní „křesťany“ s „ideálním islámem“? Proč neporovnáváte křesťany s muslimy, fundamentální křesťany s fundamentálními muslimy a křesťanství s islámem? Když se zbavíte tohoto logického omylu porovnávání jablek s hruškami, uvidíte, že křesťanství stojí tisíckrát výš nad islámem a křesťané jsou tisíckrát lepší než muslimové. Fundamentální křesťané jsou cvoci. Vše, co musíte dělat, je ignorovat je. Fundamentální muslimové jsou teroristé. Nelze je ignorovat. A nelze srovnávat Ježíše s Muhammadem. Ten první byl naprosto svatý, ten druhý byl zločinec.

Ke kritice západní civilizace Charles dodal:

„V průběhu posledních třech stoletích se v našem pohledu na svět okolo nás, alespoň v západním světě, objevila nebezpečné rozdělení. Věda se pokusila přivzít monopol, možno říci až tyranii, nad naším chápáním. Náboženství a věda se oddělily, takže nyní, jak řekl Wordsworth: „Málo rozumíme své vlastní podstatě.“ Věda se pokusila násilně převzít přirozený svět od Boha; rozštěpila kosmos a vykázala posvátnost na separované a druhotné místo v našem chápaní, odtrhla ho tak od praktické, každodenní existence.“ ³

Věda nepředstírá, že má odpovědi na všechny lidské otázky. Věda má svůj vlastní modus operandi a nezabývá se věcmi, které nelze ověřit vědeckými prostředky. Věda nemá za úkol spekulovat o nadpřirozenu a duchovnu. Ale sama o sobě není tyranská. Vědci mohou nesouhlasit s tvými pohledy, ale nikdy tě nebudou věznit, mučit nebo stínat hlavu za to, že věříš v něco, co považují za vědecké kacířství. I v těch nejvíce vědeckých společnostech smíš věřit v co chceš, dokonce se i modlit, dělat hokusy-pokusy a nemusíš mít obavy o svůj život. To islám si drží monopol nad pravdou, vězní své disidenty, mučí je a stíná jim hlavy. Co by se přihodilo muslimskému vědci, kdyby se odvážil říct, že džinové jsou pohádky, Muhammad nerozdělil měsíc a mirádž (údajné Muhammadovo nanebevstoupení na okřídlených koních) je směšné?

Která část Koránu je vědecká? Tato kniha je urážkou lidské inteligence. Jaký byl přínos islámu vědě? Žádný! Islám byl překážkou vědy. Těch pár vědců, kteří se narodili v islámských zemích a dali základy tomu, co nyní muslimové považují za „islámskou vědu“, byli všichni odpadlíci a bezvěrci. Někteří z nich jako třeba Rází se náboženství vysmívali a nazývali proroky „kozly“ a „šarlatány“. Chajjámovy kvarteta (skvělý básník/matematik) jsou plné zesměšňování Koránu a jeho nauk. Ostatní, jako Ibn Sina a Ibn Rušd byli obžalováni za kacířství a často prchali před pronásledováním. Cokoli tito vědci zaseli svou „hlavou“ bylo udušeno v zárodku věrnými muslimy, jako Al Ghazzálí nebo Rúmí, kteří poslouchali svá „srdce“. Islám skoncoval s vědou i s jejím posláním. Raději než aby zkoumal příčiny přírodních jevů, vysvětlil všechno jako „boží vůli“ a badatele vystavil posměchu. Jakou harmonii mezi vědou a náboženstvím vidí Charles v islámu? Proč nás nepoučí?

Jak je jasné, Charles přemýšlí raději svým srdcem než hlavou. Srdce je pro pocity. K nalezení cesty je třeba využít hlavu. Dobrosrdeční lidé jako Charles mohou být lehce oklamáni. Je zřejmé, že je využíván muslimy, kteří doufají, že s jeho pomocí prostoupí Anglii a naočkují Brity islámem. Gordon a Stillman píší: „Na soukromé večeři s princem Charlesem v květnu roku 1997 přislíbil princ Bandar bin Sultán ze Saúdské Arábie pomoc od krále Fahda pro Oxforskou univerzitu ve výši 33 miliónů dolarů, za účelem výstavby nového centra islámských studií, jako dar „pro založení islámské vzdělanosti v srdci britského vzdělávacího systému“.

Centrum islámských studií je jenom pěkný název pro medresu (islámská škola). Tisíce mešit, medres a islámských center vyrostlo po celé Anglii. Islám pomalu prostupuje tuto zemi, destabilizuje její demokratické základy a rozdmýchává terorismus mezi její muslimskou populací. Muslimská „štědrost“ nepřichází jen tak pro nic za nic. Kdekoli investují své peníze, ať už v Bangladéši, Pákistánu, Indonésii, Velké Británii nebo USA, účelem je pomoci islámskému imperialismu. Brzy následuje terorismus a země se stane válečnou zónou.

Britové by měli vědět, že muslim je v první řadě zavázán islámu. Každý muslim, ať už žebrák nebo princ, má povinnost podpořit věc islámu a učinit ho dominantním.

Muslimové fungují ve prospěch islámu jako pátá kolona kdekoli se usadí. Britové si musí uvědomit, že islám není jen další náboženství. Islám je fašistická doktrína, která využívá náboženství k prosazení svého politického programu. Jestliže anglický král sympatizuje s islámem, ať už je konvertita nebo jenom „užitečný idiot“, měla by to být věc zájmu nás všech. Jeho sympatie k islámu posílí islámskou fanatičnost a nakrmí islámský terorismus.

Vzhledem k tomu, kolik skandálů prosakuje z Windsdoru – Charlesem flirtuje s islámem a jeho syn nosí hákový kříž na rukávě – je možná na čase, aby si Britové uvědomili, zda skutečně potřebují archaické zřízení monarchie. Mimo to, že krmí bulvární plátky, jaké další užitečné funkce má monarchie?

Místo aby navštěvoval Ameriku a poučoval Američany o víře, o které neví nic než pár lží a klišé, které mu byly řečeny, vyzývám prince z Walesu, aby vybídl svou skupinu „moudrých mužů“ ke konfrontaci se mnou – aby dokázali, že jsou má obvinění proti Muhammadovi chybná. Požádá je o to alespoň? Jestli mu skutečně záleží na pravdě, je to to nejmenší, co může udělat.

—————————————————

1- http://www.fsmitha.com/h1/ch24.htm

2- [Citováno z Giles Milton, The Riddle and the Knight: In Search of Sir John Mandeville (London: Allison & Busby, 1996), strana 78.]

3- http://salam.muslimsonline.com/~ig/islam/abbas/prince.htm

Zdroj nespecifikovaných citací v tomto článku: Prince Charles of Arabia od Ronni L. Gordona a David M. Stillmana, září 1997 • svazek IV: číslo 3 http://www.meforum.org/article/356

Publikováno 01. 10. 2006 v 11:01 hodin v kategorii Islámské hodnoty. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0 kanálu. Můžete zanechat komentář nebo poslat trackback z vašich stránek.