původní článek v angličtině: Why I Am Not A Muslim

Recenze knihy Ibn Warraqa

Ali Sina

V knize Why I Am Not A Muslim (Proč nejsem muslim) Ibn Warraq předkládá hořkou pravdu o islámu bez přislazování. Je vzdělaný a jeho kniha je průkazná. Pouští se do západních intelektuálů, kteří si namísto odmítnutí Chomejního barbarského nařízení vraždy Salmana Rushdieho vybrali kritiku Rushdieho za jeho knihu Satanské verše, neboť nebyla politicky korektní. Warraq mluví o brutálním zacházení se všemi, kteří padli pod vládu islámu, od časů Muhammada až do dneška. Mluví o minoritách, filosofech, ženách a otrocích v islámu. Židé byli zmasakrováni a deportováni Muhammadem v Medíně a Chejbaru, jejich majetky byly rozděleny mezi „věřící“, jejich ženy a děti vzaty do otroctví. Tento ohavný čin barbarství byl opět a opět opakován během historie s křesťany, zoroastriány, hinduisty a v nedávných letech s ahmedíji, baháji a jinými menšinami v Pákistánu, Íránu, Iráku, Indii, Sýrii a všude, kde vládl islám.

Warraq mluví o původu islámu, o jeho pohanském pozadí a vlivu judaismu, křesťanství a zoroastrianismu na Muhammada. Mluví o původu Alláha v arabské kultuře, o počátcích Muhammada jako kazatele a o jeho soupeření s jiným vypravěčem „Al Nadirem” a o jeho mstě na něm. Warraq sleduje původ mnoha islámských rituálů až k arabským pověrám a Muhammadovu silnou víru v džiny, démony a jiné temné bytosti. Také popisuje, jak Muhammad omílal biblický nesmysl o stvoření, Noemově arše, narození Krista atd., a protože spoustě věcí nerozuměl, tak zaměnil Marii, matku Krista, s Miriam, sestrou Árona, nebo popletl křesťanskou vírou v Trojici. Poučíte se o Muhammadově bizarním pohledu na kosmologii, vědu, historii a lékařství (předepsal pití velbloudí moči jako prostředek proti bolení břicha!)

Pak se dozvíte o Muhammadově proměně z kazatele v tyrana. Jak se jeho volání po toleranci, když byl ještě slabý v Mecce, změnilo v křik po zabíjení a rabování, když se stal silným v Medíně. Zjistíte, jak Muhammad podněcoval tlupu svých stoupenců k útokům na karavany, zabíjení mužů, znásilňování žen a přinášení kořisti (20% pro něj) k potěše Alláhově, a přitom je ujišťoval, že pokud budou zabiti, jejich odměnou budou „mladí hoši”, řeky vína a spousty hurisek na onom světě. Vše, co Warraq říká, je podloženo Koránem a hadíthy.

Čtenář se důvěrně obeznámí s Muhammadovým nejoblíbenějším způsobem jak odstranit protivníky, a to vraždou. Asma Bint Marwan, básnířka, jež psala proti prorokovi, byla na jeho příkaz zavražděna uprostřed noci, když kojila své dítě. Jejích pět malých dětí bylo donuceno přijmout islám. Muhammadův seznam těch, které zavraždil, také obsahoval Ka´b Ibn al-Ashrafa a Abu Rafího, kteří proti němu vystupovali a museli tedy být zrádně odstraněni. Tato taktika byla během historie muslimy převzata a je praktikována až do dneška. To, co nazýváme terorismem, je pro muslimy džihád (svatá válka). Tolik zveřejňovaná fatwa proti Rushdiemu je příkladem. Kromě jiného se dozvíme, že Muhammad spíše než starší ženy preferoval mladá děvčata (A’iše bylo 9 let, když se s ní oženil) a jak nestydatě použil Alláhovy zjevené verše k ospravedlnění svého chtíče po ženách a sexuálního apetitu.

Warrag provedl důkladnou studii totalitní povahy islámu. Jde dokonce tak daleko, že porovnává dopad na lidská práva u monoteismu oproti dopadu u polyteismu a atheismu. Všem, kteří se diví, proč muslimové tolik nenávidí Západ, doporučuji přečtení této knihy. Celá jedna kapitola je věnována tomuto tématu.

Winwoods Reade řekl : „Ryze náboženský člověk je často mimořádně zlý člověk.” Tento fakt neplatí nikde více než u muslimů. Tady je důkaz:

„A když se střetnete s nevěřícími, udeřte je do šíjí, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte! A potom je buď omilostněte, anebo je propusťte za výkupné, pokud válka neodloží své břímě. A tak budiž! Kdyby Bůh chtěl, pomohl by si sám proti nim, avšak nečiní tak proto, aby vás jedny druhými podrobil zkoušce. A Bůh nedopustí, aby se ztratily skutky těch, kdož byli zabiti na cestě Boží.“ (47:4)

„A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.“ (9:5)

A pro křesťany a židy, kteří jej odmítli, má tato slova :

„Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a Jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy, z těch, kterým se dostalo Písma dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi.“ (9:29)

Toto jsou příkazy Muhammadova Laskavého a Milosrdného Boha. Jak by mohl „dobrý muslim“ neuposlechnout tyto výslovná „božská“ nařízení? A jak může někdo, kdo je plní, být „dobrým člověkem“? To je otázka, na kterou se musí skuteční muslimové zeptat sami sebe. Netvrdím, že mezi muslimy nejsou dobří lidé. Dobří a špatní lidé jsou rozvrstveni ve stejné míře ve všech národech. Avšak v islámu jsou dobří lidé často nuceni dělat špatné věci a jít proti svému svědomí. Často přesvědčují sami sebe, že v této zjevné nespravedlnosti musí být skryta moudrost, kterou nechápou a kterou Bůh zná lépe. Spousty dobrých lidí, kteří tvrdí, že jsou muslimové, jsou často neznalí skutečného islámu a odmítají ty pravé ortodoxní muslimy jako zastánce tvrdé linie a fundamentalisty. Ale jak Ibn Warraq v knize Proč nejsem muslim upozorňuje, islám na rozdíl od křesťanství nenechává prostor pro shovívavost a toleranci. Islám a fundamentalismus jsou synonyma. Musíte porušovat Muhammadovy zákony, aby jste si udrželi svou lidskost a byli dobří. Žádné množství intelektuálního žonglérství, které předvádějí muslimští obhájci, nemůže ospravedlnit netoleranci a nemilosrdnost Muhammadova náboženství.

Proč nejsem muslim je nedocenitelná. Warraqova kniha je zdaleka nejlepším zdrojem, který jsem o islámu našel. Mluví pravdu a neskládá neupřímné sliby. Jediná vada této knihy je to, že není přeložena do jazyka lidí, kteří jsou oběti islámu. Jsem si však jist, že se o to někdo postará.

Islám byl nastolen silou a krveprolitím. Žádný argument, žádný důvod ani logika nebyly poskytnuty, jen ostří meče. Davy byly udržovány nevědomé. Muslimové nemají vědomosti o Koránu a nejsou si vědomi jeho naivity a nehumánního charakteru. Měli by si přečíst Korán ve vlastním jazyce, aby mu rozuměli, byli by zklamáni vidouc knihu, která má daleko do „zázraku“, smyšlenou, chabě napsanou, plnou chyb a zbavenou krásy.

Islám během historie umlčel všechny hlasy rozumu. Ale teď je jiná doba. Internet, ačkoli je v islámských zemích přísně cenzurován, se stává dostupným dokonce i pro muslimy. Volnomyšlenkáři mohou psát a publikovat bez strachu z pronásledování. Předpovídám, že zakrátko se ti samí oddaní muslimové otočí zpět proti své víře a budou se snažit osvobodit zbytek lidstva ze spárů náboženství obecně a islámu především.

Warraq mluví o „arabském imperialismu a islámském kolonialismu“. Výmluvně vysvětluje, jak kvůli islámu ztratily spousty civilizovaných národů svou identitu, důstojnost a lidskost a sklonily se před krutým bohem hrstky nekulturních Arabů a následovali rozmary fanatického a schizofrenního krvežíznivého šílence z Arábie. Islám je nepřítel vědy, svobodného myšlení, rozumu a lidských práv. Představuje silnou brzdu pokroku civilizace. Warraq horlivě upozorňuje, že „islámská civilizace“ má vnitřní rozpor. Můžete být buď islámští, nebo civilizovaní. Na jiném místě argumentuje, že také „islámská filosofie“ je rozporem pojmů, protože filosofie byla považována za „cizí vědu, která vede ke kacířství, pochybám a naprosté nevíře“. Skvělé mozky jako Zacharia Rází a Avicenna nikdy nevěřili v islám a byli napadáni muslimy. Mnoho současných intelektuálů a volnomyšlenkářů nedopadlo lépe. Například Alí Dashti, skvělý učenec a autor 23 let, knihy o Muhammadovi a jeho 23 letech prorockého života, byl po dobu vlády Chomejního v 80. letech uvězněn a zemřel v cele.

Warraqovými vlastními slovy: „Takže jsme měli podívanou na opakované pronásledování různých skupin, které byly považovány buď za dogmaticky podezřelé nebo politicky rozvratné; jedinci (filosofové, básníci, teologové, vědci, racionalisté, dualisté, volnomyšlenkáři i mystikové) byli vězněni, mučeni, křižováni, mrzačeni a věšeni, jejich texty páleny. Zjevně žádné z kacířských prací Ibn Rawandiho, Ibn Warraqa, Ibn al-Muqaffy nebo ar-Rázího nepřetrvaly. Jiní jsou nuceni uprchnout od jednoho vládce k jinému, více tolerantnímu (např. al-Amidi). Někteří byli deportováni nebo vyhoštěni (Averroes), mnoho jich bylo donuceno skrývat své skutečné názory a mínění obtížnými a dvojznačnými slovy. Ti, kteří dokázali uniknout s rouháním, byli chráněni mocnými a vlivnými osobami.“

Publikováno 03. 10. 2006 v 19:27 hodin v kategorii Rozhovory. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0 kanálu. Můžete zanechat komentář nebo poslat trackback z vašich stránek.