V prvním díle našeho seriálu jsme se zabývali tím, co řekli o džihádu učenci nejumírněnější školy islámského myšlení, Hanáfité. Nyní se pro změnu podíváme na školu nejstriktnější, Hanbali, ze které čerpá inspiraci wahábismus a Usáma bin Ládin. Jak můžete snadno zjistit srovnáním s prvím textem, vazba wahábistů a ortodoxních muslimů vyplývá spíše z toho, že škola Hanbali je jedinou takřka striktně arabskou školou, spíše než rozdíly v učení.

1.2. Škola Hanbali

1.2.1. Ibn Kudama

Ibn Kudama (1147-1223) byl významný učenec, který se narodil v Jeruzalémě a zemřel v Damašku. Je autorem hlavní sbírky právních textů školy Hanbali.

Zákonná válka (džihád) je společenskou povinností; když je její dostatečné provádění zaručováno jednou skupinou muslimů, další jsou z ní uvolněni.

Džihád se stává přísně zavazující osobní povinností pro všechny muslimy, kteří jsou odvedeni do války, pokud je země napadena nepřítelem. Je povinná pouze pro svobodné muže, kteří dosáhli puberty, jsou příčetní a bojeschopní. Džihád je nejlepším z úkonů jednání nad rámec povinností. …

Námořní výpravy jsou záslužnější, než pozemní. Je nutné bojovat pod každým vůdcem, ať už jde o respektováníhodného člověka, nebo o zkaženého. Každý národ musí bojovat se svými nepřáteli, kteří jsou jeho bezprostředními sousedy. …

Nikdo se nesmí účastnit džihádu bez povolení otce a matky, pokud jsou naživu a jsou muslimové, pokud není džihád individuální povinností. Do válečné zóny mohou pouze starší ženy, aby se staraly o zásoby vody a o zraněné. Nikdo by neměl brát do armády nevěřící, s výjimkou nutných případů. …

Je povoleno překvapit nepřítele pod rouškou noci, bombardovat je mangonelami a napadat je bez vyhlášení války. …

Vládce státu rozhoduje o osudu mužů, kteří jsou zajati; může je usmrtit, zotročit, osvobodit za výkupné, nebo jim darovat svobodu jako dar. …

Daň z hlavy může být požadována pouze od Lidí knihy a od zoroastriánců, pokud slíbí, že jí budou platit a pokud se podřídí zákonům společnosti. … Nemůže být vybírána od dětí, které nedosáhly puberty, od žen, bezmocných starců, nemocných, slepých nebo otroků, ani od chudých lidí, kteří jí nemůžou zaplatit. Pokud nevěřící, který platí daň z hlavy, konvertuje k islámu, je této povinnosti zbaven. Pokud nevěřící zemře, jsou za daň z hlavy zodpovědní jeho dědicové.

1.2.2. Ibn Tajmíja

Ibn Tajmíja (1263 - 1328) byl právníkem školy Hanbali a primárním intelektuálním zdrojem wahábistického hnutí.

Tresty, které zavádí šaría pro ty, kdo neposlouchají Alláha a jeho proroka, jsou dvojího druhu: tresty pro ty, kteří jsou po vládou [imáma], jak pro jedince, tak pro skupiny, jak bylo zmíněno dříve [v kapitole o trestním právu], a tresty pro neposlušné skupiny, které mohou být přivedeny pod vládu imáma pouze rozhodným bojem. To je džihád proti nevěřícím, nepřátelům Alláha a jeho proroka. Protože proti každému, kdo vyslechl výzvy Alláhova posla a neodpověděl na ně, je třeba bojovat, “dokud neustane pronásledování a náboženství nebude patřit pouze Alláhovi” (korán, 2:193, 8:39). …

Nařízení k účasti v džihádu a zmínky o jeho hodnotách se vyskytují v koránu a sunně nesčetněkrát. Jde proto o nejlepší dobrovolný [náboženský] skutek, který může člověk vykonat. Všichni učenci souhlasí, že je lepší než hadždž (velká pouť) a umra (malá pouť), než dobrovolná modlitba a dobrovolný půst, jak naznačují korán a sunna. Prorok řekl, “Vůdcem je islám, jeho ústředním pilířem je modlitba a jeho vrcholem je džihád”. …

Toto je široké téma, nesrovnatelné s dalšími tématy, pokud jde o odměnu a zisk ze skutků. To se ukáže po bližším průzkumu. Prvním důvodem je to, že prospěch z džihádu je obecný, zasahuje nejen osoby, které ho vykonávají, ale i ostatní, jak v náboženském, tak i ve světském smyslu. Za druhé, z džihádu plynou všechny druhy uctívání, jak ve vnitřních, tak ve vnějších formách. Více než jakýkoliv jiný čin znamená lásku a oddanost k Alláhovi, který je vznešený, důvěru v něho, a vzdání se vlastního života a majetku pro něj, trpělivost, askezi, připomínání si Alláha a všechny možné další druhy činů. Každý jedinec nebo společnost, která se na něm podílí, se dočká dvou požehnaných výsledků: buďto vítězství a triumfu, nebo mučednictví a ráje. Za třetí, všechny bytosti musí žít a zemřít. A je to džihád, který umožňuje žít a zemřít s nejvyšším štěstím, jak v tomto světě, tak v tom posmrtném. …

Protože zákonná válka je ve své podstatě džihádem a protože jejím cílem je, aby náboženství patřilo pouze Alláhovi a aby jeho slovo stálo nejvýše, podle všech muslimů je potřeba bojovat proti každému, kdo stojí v cestě. Pokud jde o ty, kteří nemohou vzdorovat nebo bojovat, jako ženy, děti, mniši, staří lidé, slepí, chromí a podobně, neměli by být zabíjeni, pokud nebojují slovy nebo skutky. Někteří [právníci] jsou toho názoru, že mohou být zabíjeni všichni, na základě toho, že jsou nevěřící, dělají ale výjimku pro ženy a děti, protože představují kořist muslimů. Správný postoj je nicméně ten první, protože můžeme bojovat pouze proti těm, kteří bojují proti nám, pokud chceme učinit Alláhovo náboženství vítězným. …

Šaría přikazuje boj proti nevěřícím, nikoliv ale zabíjení těch, kteří byli zajati. Pokud je během války nebo jinak zajat nevěřící muž, pak může hlava státu (imám) učinit cokoliv považuje za vhodné: zabít ho, zotročit ho, propustit ho nebo ho vyměnit za výkupné, jak říká korán a sunna. Jsou nicméně někteří právníci, kteří jsou toho názoru, že volba jejich propuštění nebo výměny za výkupné byla zrušena. Pokud jde o Lidi knihy a Zoroastriánce, je třeba proti nim bojovat, dokud se nestanou muslimy, nebo nezaplatí vlastní rukou daň z hlavy, jsouce poníženi. Pokud jde o ostatní, právníci se liší v názoru na vybírání daně z hlavy od nich. Většina z nich považuje za protiprávní přijímat jí od Arabů.

Pokud se vzpurná skupina, ačkoliv patří k islámu, odmítne podřídit jasným a všeobecně přijímaným příkazům, všichni muslimové souhlasí s tím, že je třeba proti nim vést džihád, aby patřilo všechno náboženství Alláhovi. …

Nejzávažnější druh povinného džihádu je ten, který je veden proti nevěřícím a proti těm, kteří se odmítají držet určitých nařízení šaríe, jako ti, kteří odmítají platit zakat a podobně. Takový džihád je povinný, pokud je veden z naší vlastní iniciativy, a také pokud je veden v obraně. Pokud je iniciativa v našich rukách, je společenskou povinností, [což znamená], že pokud je naplňována dostatečným množstvím [muslimů], není povinný pro ostatní a zásluhy připadnou těm, kteří jí naplnili. …

Pokud chce ale nepřítel napadnout muslimy, pak se jeho zahnání stává povinností pro všechny, kteří jsou pod útokem, a pro ostatní, kteří jim musí pomoci. Alláh nejvyšší řekl, “Jestliže vás požádají o pomoc ve věci náboženství, jste povinni jim pomoci” (korán 8:72). Stejně tak nařídil prorok muslimům, aby pomáhali dalším muslimům. Pomoc, která je povinností, pokud jde o profesionální armádu, a pro ostatní podle jejich možností, ať už osobou, bojem pěšky nebo na koni, nebo peněžním příspěvkem, ať už velkým, nebo malým. …

Druhá [forma džihádu] je tedy obranou náboženství, věcí, které jsou nedotknutelné, a životů. Jde proto o boj z nutnosti. První [druh džihádu] je nicméně dobrovolným bojem s cílem šířit náboženství, učinit ho vítězným a zastrašit nepřítele, jako tomu bylo v případě expedice do Tabuku a podobně. Tato forma trestu [t.j. džihád] musí potkat vzpurné [muslimy], kteří musejí být přinuceni vykonávat své povinnosti, jako je pět základních povinností vůči islámu.

Publikováno 09. 08. 2007 v 14:42 hodin v kategorii Islám a muslimové. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0 kanálu. Můžete zanechat komentář nebo poslat trackback z vašich stránek.