Zamyšlení: proč mi vadí i umírnění následovníci agresivní a militantní doktríny. Pořád tu srovnávám islám s komunismem a fašismem, a nebudu originální ani teď.

Levicový intelektuál, který sestudoval Marxe a Engelse, a, protože pochází z chudých poměrů, nebo ho prostě trápí agresivita a bezohlednost “kapitalismu”, je v podstatě slušný a soucitný člověk. Prohlásí se za komunistu a stane se “praktikujícím komunistou”.

V mých očích je nebezpečný - protože připravuje půdu pro nástup toho pána, co sice nezná nijak zvlášť Marxe a Engelse, ale zato přesně ví, kdo je nepřítel, jak s ním zatočit, a nebude váhat s tím s ním zatočit.

A až na to točení dojde? Ten intelektuál zapláče, možná se zmůže na nesmělý protest - tak si přece ten komunismus v kavárně nevysnil - ale buď včas sklapne, skloní hlavu, rozloučí se s iluzemi a pokusí se, zahořklý, přežít, zatímco z tribud bude lidu kynout ten, co nastoupil na intelektuálem již připravenou živnou půdů ten, co se s nikým nesere.

Pragmatici totality prostě potřebují zapálené morálně kvalitní idealisty, co strhnou a přesvědčí lidi, že ta totalita, za kterou bojují, je správná, to kýžené “konečné řešení”… Ale je to jen dočasný předvoj, po kterém nastoupí vláda totalitních pragmatiků - to, o co ve skutečnosti šlo.

Dtto umírněný muslim.
A považujete to za fikci? Ono se to už děje - viz komunity muslimských přistěhovalců “ukradené” radikály. Dovedu si docela dobře představit “vnitrostranickou roztržku” mezi usedlými mírnými muslimy a agresivními radikály, co je to správný islám, a jak ta roztržka asi skončí.

Čím vlastně může Korán člověka oslovit, že se stane muslimem? Je tam tolik rozporů! Tvrdí o stejných věcech, že jsou černé i že jsou bílé - jen si vybrat, co se komu zrovna hodí. To se Vám na tom líbí?