Rozhodnutí soudu: “nebudiž donucování v náboženství” neznamená náboženskou svobodu
Egyptský soud rozhodl: “Nebudiž donucování v náboženství” [korán 2:256] neznamená, že můžete opustit islám, protože islám není pro smích …
Al Arabiya (Saudský TV kanál) a Al Ahram (Egyptský vládní deník)
30. ledna, 2008
(Přeloženo z arabštiny a komentováno Ibn Misrem, redigováno Johnem Campbellem)
Egyptský soud odhodil verš koránu č. 2:256, který prohlašuje, že “nebudiž donucování v náboženství”, do smetí.
KÁHIRA, Egypt: Egyptský správní soud dnes zamítl případ ex-muslima, který konvertoval ke křesťanství, a požadoval změnu svého jména a náboženství v občanském průkazu.
Rozhodnutí egyptského soudu: Muslim nemůže změnit své náboženství.
Během vysvětlování verdiktu soudci prohlásili, že byli vedeni nebeským soudem větší moudrosti k respektu pořadí, ve kterém byla zjevena tři náboženství, judaismus, křesťanství a po nich islám jako konečné náboženství. Interpretovali verš jako boží verdikt, který má umožnit Židům a křesťanům konvertovat k (lepšímu a konečnému) náboženství islámu, nikoliv ale naopak.
Soudci pokračovali vydáním velmi jasného varování Mohamedovi Hegazymu, jeho ženě a jejich právníkovi, že pokud půjdou proti proudu, vyprovokuje to občanské nepokoje a zjitří emoce v egyptské společnosti. [Pokud někomu nedošel význam předchozí věty: snadno předpověditelnými oběťmi takových vášní, se kterými se Západ obeznámil během karikaturového džihádu, by byli právě pan Hegazy, jeho žena a právník, a pravděpodobně také několik náhodných koptských křesťanů; jinými slovy, jde o výhrůžku.]
Soudci pokračovali vysvětlením, že “svoboda náboženství neznamená možnost vstoupit do islámu a přejít k jinému náboženství, ale pouze to, že každá osoba má svobodu praktikovat své vlastní náboženské ceremonie, nikoliv si zahrávat s islámem, nebo se chovat v rozporu s právem šaría.
Aby mohli Zápaďané snadněji pochopit význam změny náboženství a muslimského jména v občance, což je podle podle západních standardů samozřejmost, zde je několik dodatečných vysvětlení:
1. Pokud budete přistiženi, jak jdete do kostela, zatímco je ve vaší občance uvedeno islámské náboženství, můžete být zatčeni, vyslýcháni a mučeni. Mnoho ex-muslimů se nedostalo z rukou bezpečnostního aparátu naživu. Poslední obětí byla 27 letá žena, paní Sherreen, matka dvou dětí z Alexandrie. Zemřela 3. ledna 2008 na policejní stanici po pěti hodinách mučení poté, co se odmítla zřeknout křesťanství a vrátit se zpět k islámu. Zatímco čtete tento článek, stovky ex-muslimů sedí ve vězení.
2. Pokud není vaše křesťanské náboženství uvedeno v občance, vaše děti jsou automaticky registrovány jako muslimové a musí ve školách navštěvovat povinnou islámskou indoktrinaci.
3. Egyptské zákony zakazují muslimům brát se v kostele.
4. Ex-muslimský konvertita ke křesťanství, který má v občance stále uveden islám, si i přesto může vzít občanským sňatkem křesťanku, jejich děti ale budou registrovány jako muslimové a budou muset docházet na povinnou islámskou výuku. Toto je technicky povoleno proto, že podle islámských zákonů si může křesťanský muž vzít křesťanku nebo židovku (což muslimové vydávají za důkaz tolerance islámu k Židům a křesťanům). Konvertovaná ex-muslimka si ale nemůže vzít křesťana, pokud nebude její náboženství změněno v občance. Existují stovky takových případů. Pokud chtějí vést normální život, jejich jedinou možností je opustit zemi.
5. V žádosti o zaměstnání, včetně uklízeče ulic a čističe bot, musíte uvést své náboženství. Napsat islám je pro konvertitu ke křesťanství ekvivalentem popření své víry. A pokud řekne pravdu, stane se terčem zločinců, kteří hledají oběť pro svého krvežíznivého Alláha.
Někdo by se mohl zeptat, “jaký je význam změny jména?”
Muslimové a křesťané se liší jmény. Takže pokud je někdo křesťanem a má ve své občance muslimské jméno, je jasně rozpoznatelný jako odpadlík, čímž se opět stává cílem vraždy některým z Alláhových zločinců.
Pokud již ex-muslim uspěje ve změně své občanky z muslimské na křesťanskou, ať už právní cestou, nebo většinou nelegálně prostřednictvím úplatků nebo jiným způsobem, aby mohl chodit do kostela, praktikovat svojí víru a získat práci musí opustit své zaměstnání a přestěhovat se do jiného města, kde ho nikdo nezná, jinak riskuje zatčení.
V případě muslimských párů s dětmi, kdy ke křesťanství konvertuje pouze jeden z manželů, by se měli podle zákona rozvést, a děti (které jsou přinuceny být muslimy) získá ten, který zůstal muslimem. Pokud jde o křesťanský pár a jeden z nich konvertuje k islámu, pak se děti automaticky stávají muslimy. V egyptském zákoníku stojí, “Děti následují rodiče s lepším, neboli nadřazenějším náboženstvím”.
Kterýkoliv konvertita ke křesťanství musí projít všemi těmito otřesy, nicméně pouze za předpokladu, že nebude dříve zavražděn Alláhovými zločinci, nebo mučen a zabit jako zvíře wahábisty infiltrovaným bezpečnostním aparátem.
Podle práva šaría může kdokoliv beztrestně zabít odpadlíka. Většina Zápaďanů ignoruje skutečnost, že žádný islámský soud neodsoudí muslima k smrti za vraždu nevěřícího (křesťana, žida, hinduisty, buddhisty, nebo jakéhokoliv nemuslima), protože ti jsou již koránem považováni za “nejhorší ze stvoření” (98:6). Jinými slovy, nejde o lidské bytosti rovné muslimům, a jejich životy jsou méněcenné.
Hegazyho otec Adbu Hegazy pronesl na kanálu Al Arabiya, “Až se uvidím se svým synem, promluvím si s ním o důvodech a okolnostech, které ho přinutily opustit islám, a nabídnu mu příležitost vrátit se k němu zpět, pokud ale odmítne, okamžitě ho zabiju”. K tomu dodal, “Nebudu váhat prolít jeho krev za bílého dne. Budu hrdý na to, že jsem ho zabil. Odpustím mu pouze v tom případě, že se vrátí ke svému náboženství, přizná se ke svému hříchu, a odhalí lidi, kteří ho přinutili konvertovat ke křesťanství”. [Jinými slovy, další hrozba egyptským křesťanům, kteří jsou obviňováni z “nucení” muslimů ke konverzi.]