Ayesha Ahmed

Během odpovídání na otázky ve Východolondýnské mešitě byl imám Abdul Makin dotázán muslimkou v nikábu na nedávnou fatwu od dobře známého imáma:

Žena: “Jednooký imám s hákem Hamza Mesri říká, že muslimové mohou zabíjet britské nevěřící a mít sex s jejich ženami a dcerami. Souhlasíte s ním?”

Imám: “Nejde o to, co říká imám Hamza, ani o to, jestli s ním souhlasím nebo ne. Je to v koránu, a proto jde o Alláhovy příkazy”.

Žena: “Proč by ale Alláh říkal muslimům, aby zabíjeli a znásilňovali nevinné nemuslimy?”

Imám: “Protože nemuslimové nejsou nikdy nevinní, provinili se popíráním Alláha a jeho proroka. Jestli mi nevěříte, zde je to, co říká právní autorita, přední britský muslimský právník Anjem Choudhary”.

Žena: “Náš prorok byl ale seslán jako milosrdenství pro celé lidstvo; nikdy nikomu v životě neublížil”.

Imám: “Ano, nikdy ve svém životě neublížil muslimovi. Alláh ale řekl ve verších koránu 8:22, 8:55, 95:5 a 98:6, že nemuslimové jsou nejnižšími a nejhoršími tvory, a muslimům je nařízeno je zabíjet”.

Žena: “Schválil ale prorok jejich zabíjení a znásilňování jejich žen?”

Imám: “Ano, schválil. A nejen že takové konání schválil, on a jeho společníci ho na Alláhův příkaz pravidelně praktikovali. Nemohli jinou možnost … Jestli mi nevěříte, budete muset věřit sahih hadísům. Budu citovat dva hadísy o jeho typickém dni po nájezdu. Tyto hadísy jsou o nájezdu na židovskou oázu Chajbar, jejíž náčelník Kinana měl krásnou sedmnáctiletou ženu Safíju. Prorok umučil a sťal Kinanu před Safíjou a pak jí celou noc znásilňoval”.

Sahih Buchari, svazek 5, kniha 59, číslo 512:

Vyprávěl Anas: Obyvatelé Chajbaru poté pobíhali po cestách, a prorok nechal zabít jejich muže, a zajmout jejich ženy a děti. Mezi zajatci byla Safíja. Nejprve byla součástí podílu na kořisti Dahji Alkaliho, ale později patřila prorokovi. (Prorok jí s ním vyměnil za dvě ženy a pět mužů, viz Sahih Muslim, kniha 8, číslo 3328.)

Sírat Rasúl Alláh (Život Alláhova posla), Ibn Hisham, str 766

Safíja byla zajata během nájezdu na Chajbar, a prorok si jí vzal jako svůj podíl na kořisti. … Bylo jí sedmnáct. Pro proroka jí připravila Um Sulajm, matka Anase ibn Malika. Strávili tam spolu noc. Za úsvitu měl prorok podezření, že se někdo pohybuje kolem stanu. Vyšel se ven podívat a uviděl Abu Ajuba. Zeptal se ho, co dělá u jeho stanu. Od odpověděl: “Obával jsem se o tebe ze strany té mladé dívky. Zabil jsi jejího otce, jejího manžela, a mnoho jejích příbuzných, a až do nynějška byla nevěřící. Skutečně jsem se o tebe z její strany obával a chránil jsem tě”. Prorok se za Abu Ajuba al-Ansari modlil”.

Popis žhavé celonoční sexuální aktivity mezi dvaašedesátiletým prorokem a dospívající Safíjou ponechal ženu v nikábu v těžkých depresích, a mužskou část publika naopak velmi vzrušil. Imám sám byl vzrušený a začal přemýšlet nad možností zabití nevěřícího a znásilnění jeho ženy. Kdo ví, Alláh by ho mohl odměnit za to, že kráčel ve stopách svého nejmilovanějšího proroka.

Po dlouhém uvažování a kontemplaci došel imám Abdul k závěru, že zabití by bylo v Anglii příliš riskantní. Mohl by skončit do konce života za mřížemi. Znásilnění je žádnoucí, méně rizikové a mnohem zábavnější. Jeho muslimská kongregace by mu pro případ, že by byl zatčen, mohla pomoci s touto islámskou povinností poskytnutím alibi, že v době znásilnění kázal v mešitě. Promluvil s nimi o svých choutkách a sedm z nich souhlasilo, že budou vypovídat v jeho prospěch, a imám na oplátku udělá to samé pro ně, pokud budou při svém znásilňovacím džihádu chyceni.

Imám již nějakou dobu toužil po dobře vypadající nevěřící, která žila sama ve stejné čtvrti. Pozdě v noci se vloupal do jejího bytu, chytil jí a s nožem na jejím krku jí brutálně znásilnil. Když odcházel, dodržel tradici proroka tím, že si vzal jako kořist (korán 8:1) její drahý mobilní telefon.

Žena viděla tohoto podivně vypadajícího fousatého břichatého imáma vcházet a vycházet z nedaleké mešity. Oznámila ho policii a imám byl zatčen. Jak mu jeho sedm kumpánů slíbilo, poskytli mu alibi, že imám v době znásilnění kázal v mešitě. DNA důkazy ale jejich svědectví vyvrátily. On a jeho sedm kumpánů bylo odsouzeno do vězení.

Jejich v burkách zahalené ženy, které byly přítomné u soudu, ale nedokázaly této falešné spravedlnosti uvěřit. Křičely na soudce urážky za to, že trestá jejich manžele za praktikování jejich náboženství míru. Ptaly se, proč je čin schválený koránem a praktikovaný svatým prorokem trestatelný v zemi, která tvrdí, že vyznává náboženskou svobodu? Šlo o jasnou diskriminaci muslimů a v každém případě o islámofóbii. Uvědomily si, jak je důležité, aby byla pro muslimy v Anglii zavedena šaría, jak to navrhl vzdělaný arcibiskup.

Imám Abdul ale ničeho nelituje. Poprvé v životě měl bílou ženu a ještě k tomu získal mnoho zásluh za to, že kráčel ve stopách svého milovaného proroka.

Skutečnými ztroskotanci jsou jeho zbožní následovníci, kteří si nemohli ani užít s nevěřící, ani získat žádné zásluhy, a přesto skončili za mřížemi.

Zde je zpráva z britského listu The Sun:

Ďábel z mešity zavřen

18. března 2008

Muslimský vůdce, který tvrdil, že kázal v mešitě, zatímco ve skutečnosti prováděl brutální znásilnění, byl uvězněn na deset let.

Abdul Mukin Khalisadar, 26, držel oběti na krku nůž, když na ní u ní doma zaútočil.

Přesvědčil sedm mužů, aby podpořili jeho výpověď, že byl v té době v mešitě.

Khalisadar se později ke znásilnění sedmadvacetileté ženy přiznal.

Tvrdil, že ho “poblouznila” látka, kterou si vzal během ramadánu, aby mu pomohla s půstem.

Kazatel si vynutil přístup k ní domu, když se vracela v noci domů, bylo řečeno soudu.

Vyhrožoval jí, že jí zabije - dokonce i potom, co tvrdila, že je těhotná dvojčaty, aby ho odradila, řekl žalobce Simon Carr.

A udeřil jí do obličeje, když mu odmítla říkat “tatínku”, vyslechl si Snaresbroocký korunní soud.

Khalisadar jí také ukradl z jejího domu ve Whitechapelu ve východním Londýně mobilní telefon.

Chycen byl o rok později díky DNA důkazům poté, co byl zatčen kvůli jiné záležitosti.

Soudce Timothy King mu vyčetl jeho “pokrytectví”.

Pomocný učitel z Forest Gate ve východním Londýně dostal sedm a půl roku za znásilnění, a dva a půl roku za spiknutí za účelem maření výkonu spravedlnosti.

Sedm členů Východolondýnské mešity se přiznalo k maření výkonu spravedlnosti, a každý z nich dostal dvanáct měsíců.

V burkách zahalené ženy na galerii pro veřejnost křičely na soudce urážky - a jedna z nich křičela, že oběť byla prostitutka.

Morální ponaučení: Muslimové by měli znásilňovat pouze v zemích, ve kterých platí právo šaría, protože tam jim nehrozí žádné riziko. Šaría požaduje k prokázání znásilnění čtyři zbožné mužské muslimské svědky.

Publikováno 23. 03. 2008 v 17:04 hodin v kategorii Úvahy a analýzy. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0 kanálu. Můžete přejít na konec stránky a poslat komentář.