Ibn Warraq

Teze o vlivu zoroastriánství - někdy nazývaného parsismus - na světová náboženství byly některými odborníky zpochybňovány, zatímco jinými byly důrazně obhajovány. Widengren bez váhání prohlašuje:

Historický význam íránských náboženství spočívá ve velké roli, kterou hrála ve vývoji Íránu, a ve významném vlivu na západní náboženství, obzvláště na postexilové židovské náboženství; na helénská mysteriozní náboženství jako mithraismus; na gnosticismus; a na islám, ve kterém lze nalézt íránské představy jak v šíe, nejvýznamnější středověké sektě, tak v lidové eschatologii [doktrínách zabývajících se koncem času]

Widengren ukázal v Die Religionen Irans (1965) vliv zoroastriánství na Starý zákon během babylónského exilu Židů. Morton Smith byl pravděpodobně první, kdo poukázal na nápadné podobnosti mezi Izajášem 40-48 a zorostriánským zpěvem známým jako Gatha, obzvláště Gatha 44:3-5: pojetí, že bůh stvořil světlo i temnotu se objevuje v obou. John Hinnels napsal o “Zoroastriánské spasitelské fantaziích a jejich vlivu na Nový zákon”, přičemž tento vliv pramenil z kontaktů mezi Židy a zoroastriánci v druhém století před Kristem a v polovině století prvního.

Islám byl íránským náboženstvím ovlivněn přímo, a nepřímé vlivy judaismu a křesťanství na islám nebyly nikdy zpochybňovány. Z toho důvodu stojí za to prozkoumat paralely mezi judaismem a zoroastriánstvím.

Ahura Mazda, nejvyšší pán Íránu, vševědoucí, všudypřítomný a věčný, vybavený tvůrčí silou, kterou vykonává především prostřednictvím svého Spenta Mainju - ducha svatého - a který vládne vesmíru prostřednictvím andělů a archandělů, je nejbližší paralelou ke starověkému Jahvemu. Jeho moc je ale omezena jeho nepřítelem, Ahrimanem, jehož nadvláda ale bude, stejně jako Satanova, zničena na konci světa. To jsou nápadné paralely v eschatologických učeních - doktrína odrodilého světa, dokonalého království, příchodu spasitele, zmrtvýchvstání a věčného života. Obě náboženství jsou zjevená: v prvním Ahura Mazda sděluje své zjevení a příkazy Zarathustrovi na hoře v rozhovoru; v druhém vede Jahve podobný rozhovor s Mojžíšem na Sinaji. Dále, zoroastriánské zákony očisty, konkrétně ty, které se týkají znečištění při kontaktu s mrtvými lidmi nebo s nečistými látkami, jsou poskytovány v Avestan Vendidad podobně komplikovaně jako v Levitiku. Šest dní svoření z Geneze nachází paralelu v šesti periodách stvoření popsaných v zoroastriánských písmech. Lidstvo je v obou náboženstvích potomkem jediného páru a Mashya (muž) a Mashyana jsou íránským Adamem a Evou. V Bibli zničí potopa všechny lidi s výjimkou jediného spravedlivého člověka a jeho rodiny; v Avestě odlidní zemi zima s výjimkou svatého Yimi. V obou případech je země zalidněna těmi nejlepšími dvěma svého druhu, a poté rozdělena na tři sféry. Tři synové Yimova potomka Thraetaona, Airya, Sairima a Tura, jsou perskými dědici; Shem, Ham a Haphet vystupují v semitském příběhu. Judaismus byl silně ovlivněn zoroastriánskými pohledy na andělologii a démonologii, a pravděpodobně také doktrínou zmrtvýchvstání.

Prvním odborníkem na islám, který se postavil vážně k myšlence přímého vlivu zoroastriánství na islám, byl pravděpodobně Goldziher, na jehož práci se zde budu silně odkazovat.

Vítězství muslimů nad sassanidskou perskou armádou v bitvě u Kadisije roku 636 vyznačuje počátek prvního přímého kontaktu mezi oběma národy. Tento kontakt s nadřazenou kulturou měl na Araby a islám velký vliv. Nedávno konvertovaní Peršané měli do islámu přinést nový rozměr náboženského života.

Když byla svržena umajadská dynastie, Abbasidé založili teokratický stát pod vlivem perských nábožensko-politických idejí; revoluce Abu Muslima, který dostal Abbasidy k moci, byla původně perským hnutím. Abbasidé přijali mnoho sassanidských tradic: převzali titul krále Persie, přičemž si byli plně vědomi vztahu mezi institucí chalífátu a perského království; jejich království bylo církevním státem a oni byli jeho náboženskými vládci; jako Sassanidé se považovali za božské. Existoval těsný vztah mezi vládou a náboženstvím, vzájemná závislost, přímo dokonalé spojení. Vláda a náboženství byly totožné, a tak bylo náboženství vládou nad lidmi.

Koncept získávání náboženských zásluh recitací různých částí koránu je ozvěnou perské víry v zásluhy získané recitací Avestan Vendidad. V obou náboženstvích zbavuje recitace posvátné knihy pozemských provinění; je dokonce zásadní pro spásu duše. Muslimové i zoroastriánci čtou svatou knihu několik dní po smrti člena rodiny. Obě společnosti odsuzují truchlení nad mrtvými.

Muslimská eschatologická doktrína “mizan”, neboli vah, na kterých budou váženy skutky všech lidí, je vypůjčena od Peršanů (korán 21:47). Pod jejich vlivem počítají muslimové hodnotu dobrých a špatných skutků jako určitého množství jednotek hmotnosti. Například prorok řekl: “Kdokoliv řekne modlitbu nad mrtvým, získá kirát, ale ten, kdo zůstane na ceremonii až do pohřbení těla, získá dva kiráty, které jsou těžké jako hora Chod, zásluh”. Společná modlitba má dvacetkrát větší hodnotu než modlitba o samotě.

Podle muslimských komentátorů bude během Soudného dne držet anděl Gabriel váhy, na kterých budou váženy dobré a špatné skutky, jedna strana bude viset nad rájem, a druhá nad peklem. Podobně v zoroastriánství budou stát na mostě mezi rájem a peklem dva andělé a budou prověřovat každého člověka, který bude procházet. Jeden z nich, zastupující boží milosrdenství, bude držet v ruce váhy, na kterých bude vážit skutky všech lidí; pokud převáží dobré skutky, člověku bude povoleno přejít do ráje; jinak ho druhý anděl, zastupující boží spravedlnost, svrhne do pekla. Další prvky islámské představy o váhách pocházejí z kacířských křesťanských sekt a jsou diskutovány dále.

Muslimská instituce pěti denních modliteb má také perský původ. Mohamed sám zavedl pouze dvě denní modlitby. Poté, jak je zaznamenáno v koránu, byla přidána třetí, čímž existovaly ranní, večerní a prostřední modlitba, které korespondovaly s židovskými shakharith, minkah, a arbith. Při setkání s náboženských zápalem zoroastriánců se ale muslimové nechtěli nechat zahanbit, a tak jednoduše přijali jejich zvyky; od té doby se muslimové modlí pětkrát denně, a napodobují tak pět gab (modliteb) Peršanů.

Jak se kromě vlivu perských idejí na judaismus a křesťanství dostaly perské zvyky do předislámské Arábie? Mekkanští obchodníci se neustále dostávali do styku s perskou kulturou; o několika arabských básnících je známo, že cestovali do arabského království v al-Hira na Eufratu, které bylo dlouho pod perským vlivem, a jak říká Jeffery, “bylo hlavním centrem šíření íránské kultury mezi Araby”. Básníci jako al-Asha napsali básně, které jsou plné perských slov. V arabštině se vyskytuje velké množství perských slov z Avestanu a perštiny a další výrazy. Existují dokonce důkazy o tom, že někteří pohanští Arabové z těchto regionů konvertovali k zoroastriánství. Perský vliv dopadal také na jižní Arábii, kde perští úředníci vykonávali autoritu Sassanidů. A především máme svědectví koránu samotného, který se odkazuje na zoroastrijánce jako na madžus, a staví je na stejnou úroveň jako Židy, křesťany a sabejce, jako ty, kteří věří (verš 22:17). Prorokův životopisec Ibn Hisham nám říká, že v Mekce žil an-Nadr ibn al-Harith, který vyprávěl Mekkanům příběhy o velkých perských králích Rustemovi a Isfandijarovi, a vždy tvrdil, že Mohamedovy pohádky nejsou o nic lepší než jeho příběhy. Jak říká Torrey, “prorok viděl, jak mu ubývá publika, a choval naději na pomstu, které se mu dostalo po bitvě u Badru”. Z Ibn Hishama také zjišťujeme, že mezi prorokovými společníky byl jeden Peršan jménem Salman, který mohl Mohameda naučit něco o náboženství svých předků.

Mohamed také mohl být ovlivněn zoroastrijánci ve svém postoji k sabatu a ve svém nepřátelství k nesmyslné představě, že bůh musel po stvoření světa za šest dní odpočívat. Perští teologové zastávali k židovskému sabatu podobný postoj. Pro Mohameda a všechny muslimy není pátek sabatem, dnem odpočinku, ale dnem shromáždění k týdenní oslavě kultu. Podle tradice cestoval Mohamed do nebe, kde se setkal s andělem Gabrielem, Mojžíšem, Abrahámem atd., na zvířeti zvaném Burák, bílém zvířeti o velikosti mezi oslem a mezkem, a se dvěma křídly. Burák prý připomínal asyrského ptáka Noha, Blochet ale ukázal, že muslimská představa vychází zcela z perských představ. Detaily výstupu do nebe jsou také vypůjčené ze zoroastriánské literatury. Muslimské svědectví říká zhruba toto (hovoří Mohamed):

Gabriel mě posadil na Buráka a vynesl mě vzhůru do nejnižšího nebe a zvolal, aby byla otevřena brána. “Kdo je to”, ozval se výkřik. “Gabriel”. “Kdo je s tebou?” “To je Mohamed”. “Byl předvolán?” “Ó ano!” byla Gabrielova odpověď. “Pak ho přivítej; jak je dobré, že přišel”. A tak otevřel bránu. Po vstupu Gabriel řekl, “Zde je tvůj otec Adam”, a pozdravil ho. Pozdravil jsem ho a on mi pozdrav opětoval; poté řekl, “Přivítání vynikajícímu prorokovi”. Pak mě vzal Gabriel do druhého nebe, a tam byl Jan (Křtitel) a Ježíš. Ve třetím nebi byl Josef; ve čtvrtém Idris (Enoch); v pátém Áron; a v šestém Mojžíš. Poté, co opětoval pozdrav, Mojžíš vzlykl, a když byl dotázán na důvod, odpověděl: “Truchlím protože více jeho lidí vstupuje do ráje než mých, i když byl seslán po mě”. Pak jsme vystoupili do sedmého nebe; “Toto je tvůj otec Abrahám”, řekl Gabriel, a došlo k pozdravu jako před tím. Nakonec jsme vystoupili na místo, kde bylo krásné ovoce a listy jako uši slonů. “Toto”, řekl Gabriel, “je poslední nebe; a čtyři řeky, dvě uvnitř a dvě venku”. “Co jsou zač, Gabrieli”, zeptal jsem se. “Ty uvnitř”, řekl, “jsou řeky Ráje; a ty vně jsou Nil a Eufrat”.

Tento výstup do ráje (neboli v arabštině miráž) může být srovnán se záznamem v perském textu Arta (nebo Artaj) Viraf, který byl napsán o několik století před muslimskou érou. Zoroastriánští kněží měli pocit, že jejich víra upadá, a tak poslali Artu Viraf do nebe, aby zjistil, co se tam děje. Arta vystoupil z jednoho nebe do druhého, a nakonec se vrátil zpět na zemi a řekl lidem, co spatřil:

Náš první výstup byl do nejnižšího nebe; … a tam jsme viděli anděla Svatých, jak vydává planoucí světlo, zářivé a vznešené. A já jsem se zeptal Saroshe svatého a Azara anděla: “Co je toto za místo, a kdo jsou oni?” (Je nám sdělováno, že Arta podobně vystoupal do druhého a třetího nebe.) “Povstaje ze zlatem pokrytého trůnu mě archanděl Bahman vedl, dokud jsme nepotkali Ormazda ve společnosti andělů a nebeských vůdců, z nichž všichni byli ozdobení tak jasně, že jsem nikdy před tím nic takového neviděl. Můj vůdce řekl: Toto je Ormazd. Pozdravil jsem ho a on řekl, že je rád, že mě může přivítat z pomíjivého světa na tomto jasném a nepošpiněném místě. … Nakonec, říká Arta, mě můj průvodce a ohnivý anděl poté, co mě ukázali Ráj, vzali dolů do pekla; a z toho temného a děsivého místa mě vynesli na krásné místo, kde byl Ormazd a jeho společnost andělů. Toužil jsem ho pozdravit, na což on laskavě řekl: Arto Virafe, jdi do hmotného světa, nyní jsi viděl a poznal Onnazda, protože Já jsem on; který je pravdivý a spravedlivý, já ho znám.

V muslimské tradici také nalézáme pojetí “cesty”, sirat. Někdy je tím míněna správná cesta náboženství, častěji je ale tento termín používán k označení mostu přes pekelný oheň. Most je popisován jako “Jemnější než vlas a ostřejší než meč, a osázen na každém konci šípky a ostny. Spravedliví po něm přejdou rychlostí blesku, zkažení ale brzy šlápnou vedle a spadnou do pekelného ohně”.

Tato představa byla zjevně adaptována ze zoroastriánského systému. Po smrti musí duše člověka přejít přes most odplaty, chinvat peretu, který je pro nespravedlivé ostrý jako břitva, a proto ho není možné překročit.

Indická a íránská náboženství sdílí společné kulturní dědictví, protože předkové Indů a Íránců kdysi tvořili jeden národ - indoíránce, kteří byli dále větví ještě větší rodiny národů, indoevropanů. Není proto nijak překvapivé, že představu mostu (chinvat peretu) nalézáme i ve starých hinduistických textech (t.j. ajurvédě). Muslimská vize ráje tak blízce připomíná jak indické, tak íránské představy. Zoroastriánský text, Hadhoxt Nask, popisuje osud duše po smrti. Duše spravedlivého stráví tři noci poblíž těla a na konci třetí noci spatří své vlastní náboženství (daena) ve formě krásné dívky, půvabné patnáctileté panny; díky dobrým skutkům zkrásněla; poté společně vystoupí do nebe. Tato představa připomíná hinduistický příběh o apsarasách, popisovaných jako “svůdné nebeské nymfy, které žijí v Indrově ráji”, a jsou často tanečnicemi bohů, a také vítají duše v ráji. “Jsou v Indrově ráji odměnami hrdinů, kteří padli v bitvě”.

Hinduistický pohled tak mnoha způsoby připomíná muslimský pohled na ráj s jeho temperamentními a smyslnými huriskami a pannami, které tak pohoršovaly rané křesťanské komentátory. Tyto panny jsou také nabízeny muslimským válečníkům, kteří padnou v boji za muslimskou věc. Některá slova použitá v koránu k popisu ráje jsou jasně perského původu: “ibrik”, džbán na vodu; “araik”, lehátka. Toto říká k tématu Jeffery: “Zdá se být jisté, že slovo “hur” ve svém smyslu bělosti, a používané pro dívky s jemnou kůží, začalo být používáno mezi severními Araby, a následně Mohamedem, jako výpůjčka z křesťanských komunit, a pod vlivem [íránského slova] používaného pro dívky ráje”.

Text v pahlavi popisující ráj hovoří místě připomínajícím jarní zahradu, ve které jsou všechny druhy květin a stromů. To nám silně připomíná muslimskou vizi tahrady slastí (56:12-39; 76:12-22; 10:10; 55:50): “Ale pro ty, kteří se obávají Pána, jsou dvě zahrady … osázené stinnými stromy. … Každý je zavlažován tekoucím pramenem. … Každý plodí všechny druhy ovoce v párech”.

Jsou zde pozoruhodné podobnosti mezi zoroastriánským konceptem archetypálního zbožného člověka, a obzvláště súfistického muslimského konceptu dokonalého člověka. Obě víry vyžadují záměr uctívat, aby bylo uctívání přijato. Obě mají pověry o určitých číslech, t.j. číslo 33 hraje důležitou roli v zoroastriánském rituálu, a v islámu nosí 33 andělů velebení člověka do ráje; pokud jde o svaté litanie, nalézáme zmínky o 33 tasbih, 33 tahmid, 33 takbir, atd.

Džinové, démoni a další nehmotné bytosti

S ohledem na velké pověrečné prvky islámu, které jsme již popsali, je možné se ptát, jak ho mohli filosofové osmnáctého století vůbec považovat za racionální náboženství. Kdyby pátrali trochu hlouběji po muslimských představách o džinech, démonech a zlých duších, byli by si připadali kvůli svojí naivitě velmi trapně.

Víra v anděly a démony byla podle všeho získána od Peršanů (koránské slovo “ifrít” znamenající démon pochází z jazyka pahlavi). Pokud je tomu tak, pak byla získána před dlouhou dobou, neboť pohanští Arabové měli již před islámem zmatenou představu o druhu neviditelných bytostí, džinů, “všudypřítomných, ale nikde neviděných”. Slovo džin znamená pravděpodobně skrytý nebo temnota. Džinové jsou personifikací toho, co je ve své podstatě záhadné, nebo možná nepřátelských a nepodmaněných aspektů záhadného. V pohanské Arábii byli převážně zdrojem strachu, bylo to až s příchodem islámu, kdy začali být příležitostně vnímáni také jako dobří.

Pro pohanské Araby byli džinové neviditelní, ale schopní brát na sebe různé formy, jako například formu hada, ještěra, nebo škorpiona. Pokud vstoupil džin do člověka, byl jím posedlý. Mohamed, vychován v pověrách, si víru v duchy zachoval: “prorok šel ve skutečnosti až tak daleko, že uznal existenci pohanských bohů, které zařadil mezi démony (viz. korán 37.158). Proto nejen že tyto primitivní pověry získaly v muslimské Arábii pevnou půdu pod nohama, ale byly ještě dále rozvíjeny, rozšířily se do většiny muslimského světa, a často byly zkombinovány s podobnými, někdy propracovanějšími, koncepty, které existovaly mezi místním lidem”.

Profesor Macdonald připomíná, jak básník a blízký Mohamedův přítel Hassan ibn Thabit začal psát poprvé poezii pod vlivem ženského džina.

Potkala ho na jedné z medínských ulic, skočila na něj, sevřela ho a přinutila ho pronést tři verše. Poté byl básníkem, a jeho verše k němu přicházely z inspirace džina. Sám se před svými bratry odvolává na džina, který pro něj splétá umělecká slova a říká, jak mu byly z nebes seslány důležité verše. Zajímavou věcí je, že výrazy, které používá, jsou přesně ty samé jako pro seslání, tedy zjevení koránu.

Macdonald dále poukazuje na výjimečnou paralelu mezi výrazy používanými v příběhu o inspiraci Hassanova ibn Thabitova, a o svědectví o prvním Mohamedově zjevení:

Stejně jako byl Hassan sražen ženským duchem a byly mu vnuceny verše, první Mohamedovo proroctví mu bylo vnuceno andělem Gabrielem. A podobnost jde ještě dále. O andělovi Gabrielovi se hovoří jako o Mohamedovu společníkovi, stejně jako zde byl džin doprovázející básníka, a stejné slovo, nafatha, vdechnout, je použito pro ducha, džina inspirujícího básníka, a Gabriela zjevujícího Mohamedovi.

Mohamedovu vlastní víru v džiny můžeme nalézt v koránu, který na ně obsahuje početné narážky a odkazy na ně: súra 72 (nazvaná Džinové); 6.100, kde jsou Mekkané kritizováni za to, že z nich činili Alláhovy společníky; 6:128, kde se o Mekkanech říká, že jim přinášeli oběti, 37:158, kde Mekkané uznávají existenci jejich příbuznosti s Alláhem; 55:14, kde se říká o Alláhovi, že je stvořil z ohně bez kouře. Existuje rozsáhlá literatura o víře obklopující džiny. Pro naše účely postačí uvědomit si, že tato pověra je schválena koránem, a džinové jsou islámem oficiálně a plně uznáváni, a jak říká Macdonald, byly řešeny plné důsledky jejich existence. “Byly diskutovány a určeny všechny stránky jejich právního postavení [podle islámského práva], a byly prozkoumány možné vztahy mezi nimi a lidstvem, obzvláště pokud jde o otázky sňatku a majetkové otázky”. Ibn Sina byl pravděpodobně prvním islámským filosofem, který otevřeně odmítl samotnou možnost jejich existence.

Korán také schvaluje další pověru, která je široce rozšířená v celém islámském světě, uhrančivý pohled, který je považován za častou příčinu neštěstí (súra 113). O samotném Mohamedovi se říká, že věřil v jeho zhoubnou existenci: Asma bint Umais vypráví, že řekla, “Proroku, rodina Džafarova je postižena zhoubným vlivem uhranutí; mohu za ně použít kouzla?” Prorok řekl, “Ano, protože pokud by bylo na světě něco, co by mohlo překonat osud, pak by to bylo uhranutí”.

Publikováno 15. 06. 2008 v 17:27 hodin v kategorii Kritické studie. Komentáře k tomuto článku můžete sledovat pomocí RSS 2.0 kanálu. Můžete zanechat komentář nebo poslat trackback z vašich stránek.