Zacházení Mohameda s Židy nestojí zcela jistě mimo kritiku. Chladnokrevné vyhlazení kmene Banu Kurajza (mezi 600 a 900 muži), vyhnání kmene Nadir a jeho pozdější masakr (často přehlížený historickými knihami) nejsou známkami šlechetnosti nebo soucitu. Mohamedovo zacházení s Židy v oáze Chajbar je “modelem pro smlouvy uzavřené arabskými dobyvateli s ovládnutými lidmi na územích mimo Arábii”. Mohamed napadl tuto oázu v roce 628, nechal umučit jednoho z vůdců, aby mu prozradil, kde jsou ukryté poklady kmene, a když se Židé vzdali, dovolil jim pokračovat v obdělávání jejich oázy pouze pokud mu dají polovinu sklizně. Mohamed si také vyhradil právo zrušit smlouvu a vyhnat Židy, kdykoliv se mu zamane. Tato smlouva byla nazvána dhimma a ti, kteří jí přijali, byli nazváni dhimmi. Všichni nemuslimové, kteří přijmou muslimskou nadvládu a souhlasí s platbou daně, výměnou za muslimskou “ochranu”, jsou nazýváni dhimmi.

Tváří v tvář této nové kultuře zpochybňování každé věci stále větší množství muslimů zjišťuje, že se dívají na islám z jiného úhlu, a vidí ošklivé a barbarské aspekty svého náboženství. Necítí se nyní dobře s mnoha tradičními a autentickými učeními islámu. Jejich instinkt jim ale říká, aby se svého náboženství drželi (protože jiné možnosti jsou pro muslimskou mysl nemyslitelné), a pokoušejí se popírat nebo ospravedlňovat to, co se jim nelíbí. Ve své horečnaté snaze najít z tohoto dilematu cestu ven se někteří muslimové pokoušejí doslova o znovuvytvoření islámu; zacházejí velmi daleko, aby své hrubé náboženství přeleštili a učinili ho přijatelným pro svojí vlastní mysl.

Když jsem si přečetl slovo “aniktaha”, nemohl jsem uvěřit vlastním očím, že by mohl Mohamed říct něco tak sprostého jako toto? Al-Buchari musel být velmi odvážný imám, aby toto slovo zahrnul do své knihy. V je arabštině extrémně sprosté a v arabských knihách nebo novinách ho nikdy nenajdete, a nikdy ho také neuslyšíte v žádné arabské televizi nebo v rozhlase; je prostě příliš obscénní.

Každá ideologie má své oponenty. Je ryzí arogancí nazývat kritiku jakékoliv ideologie fobií. To by znamenalo, že platnost této ideologie již byla potvrzena a každý, kdo se proti ní staví, zastává iracionální postoj a potřebuje pomoc psychiatra.

Takové iracionality a arogance jsou schopni pouze muslimové. Všichni si vzpomínáme na Mohameda Abdulláha, Afghánce, který konvertoval ke křesťanství, a hrozila mu za to poprava. Když byla vláda Afghánistánu dotlačena k jeho propuštění, zachránila si tvář tím, že ho obvinila z šílenství a tudíž neschopnosti stanout před soudem. V myslích muslimů může s islámem nesouhlasit pouze šílenec. To je ryzí arogance.

Mohamed si ale podle všeho myslel, že Alláh nedokáže s mučením svých stvoření čekat celou tu dobu až do soudného dne. Aby se vyhnul nudě, řekl Mohamed svým následovníkům, že Alláh začne se zábavou už tím, co je známo jako “mučení hrobu”. Jako přivítání pro nováčky budou hroby muslimů, kteří právě zemřeli, navštěvovat dva andělé, a budou je v temnotě jejich hrobů mučit.

Takže na začátku je víno věc hnusná, z díla satanova. Ale toto satanovo dílo se nám vloudilo do obrazu zahrady rajské, kde jsou řeky vína, jež rozkoší je pijícím. Napájeni budou vínem silným, zapečetěným – cožpak to pro zbožné najednou není větší hřích, než užitek? Kde zmizel ten hnus a dílo satanovo? Tady je vidět to farizejství a přetvářku. Jak asi musel být autor vnitřně rozpolcený!

Naší čtenářce Evě se v komentáři pod článkem uvádějícím sérii komentářů Roberta Spencera ke koránu podařil zajímavý kousek, když vedle sebe položila dva z veršů koránu, jejichž protiklad mohl jinak zůstat skryt (abych mluvil pouze za sebe: který mi zůstal skryt, protože jinak by se stal předmětem islámofobie těchto stránek již dříve). Bez dalšího zdržování:

“A uložen je u Nás v Knize původní, vznešený a moudrosti plný” (43:4).
“Kdykoliv zrušíme verš nějaký či dáme ti naň zapomenout, přineseme jiný, lepší anebo podobný. Což nevíš, že Bůh je všech věcí mocen?” (2:106)

Jak si mohu být tak jistý tím, že dny islámu jsou sečteny? Protože věřím v sílu pravdy. Pravda je obrovsky mocná. V jiném článku mluvím o studentech z islámské země. Byli osvíceni poté, co jim jejich učitel vyhrožoval, místo aby jim odpověděl na jejich otázky. A oni osvítí další, a ti řeknou dalším. Vy sám říkáte, že jste rozšířil Dopis lidstvu mezi více než 4 000 lidí a šíříte ho mezi další. Mnoho z těch, kterým jste pomohl, spatří světlo a udělá to samé. Kapky tvoří pramínky, pramínky se stávají proudy, z proudů se stává záplava. Nikdy nepodceňujte lidský potenciál a to, co jedinec dokáže vykonat. Samozřejmě, pokud máme uspět, potřebujeme více než jen několik jednotlivců. Potřebujeme jich miliony. Tyto miliony se shromažďují a s nimi i jejich síla.

2. listopadu 2004 zemřel rukou muslima, který u soudu tvrdil, že jednal výhradně ze svého náboženského přesvědčení, filmový tvůrce a sloupkař Theo van Gogh. Okolnosti jsou každému známé, proto je zde nebudu znovu opakovat. Co ale můžeme udělat je zasadit tuto událost do odpovídajícího historického a náboženského rámce. Vítejte u prvního dílu seriálu Mohamedova společnost mrtvých básníků.

Rozhovor s Hansem Peterem Raddatzem, německým orientalistou a analytikem), který přinesl server ihned.cz.

“Co se může stát, pokud politici nezmění svůj dosavadní přístup?
Dočkáme se mnohem větších konfliktů v Evropě, než jakých jsme svědky nyní nebo v uplynulých letech, protože muslimové jsou nuceni k upřednostňování jejich vlastního práva před právem hostitelských neislámských zemí.